Od 1. do 30. září není možné navštívit část Flájského plavebního kanálu.
Jedná se konkrétně o lokalitu nad obcí Český Jiřetín v okolí vodopádu. Důvodem uzavírky a zákazu vstupu je zpracování nahodilé rizikové těžby v této oblasti a zlepšení bezpečnostní situace na stezce. Na místě vyznačena alternativní trasa. Uzavírka je rovněž vyznačena na Mapy.cz v turistické mapě.
Flájský plavební kanál (též Nový plavební kanál, německy Neugrabenflöße) je název zaniklého vodního kanálu v Krušných horách, který sloužil k plavení dřeva. Vedl z Flájí do saského města Clausnitz. Kanál byl postaven v letech 1624–1629 a byl v provozu až do roku 1872, i když některé zdroje uvádějí rok 1874. Dnes se z něj dochovaly na obou stranách hranice pouze části. Patří k nejstarším technickým vodním památkám v České republice, je o více než 160 let starší než oba známé plavební kanály na Šumavě. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR.
Plavení dřeva zde probíhalo převážně jen na jaře, když bylo dostatek vody. Po většinu roku nebyl kanál splavný. Napájel se z Flájského potoka a také z rybníků na české i německé straně. Během zimy se nařezané dříví svezlo a připravilo na louce u plavebního kanálu. Uvádí se, že plavení trvalo jen 8–14 dní. Poté se kanál vyčistil a opravil. V roce 1729 sice pražské místodržitelství vydalo zákaz o vývozu dřeva za hranice, dřevo se přesto plavilo dál. Další podobný zákaz vydala císařovna Marie Terezie. Poslední plavba v kanále proběhla v roce 1872.
V letech 1882–1883 byla v Českém Jiřetíně vybudována továrna na lepenku, která využívala plavební kanál jako náhon pro vodní turbínu. O nedělích, kdy továrna nevyráběla, se voda vypouštěla z kanálu do Flájského potoka po skále vedle tovární vily. Vznikl tak umělý vodopád, který byl na začátku 20. století motivem několika dobových pohlednic jako oblíbené výletní místo.
