Co všechno zaviní jediné slovo? Jméno pro dítě, které se ještě nenarodilo způsobí směšně bláznivou a také drsnou přestřelku názorů. A když kostlivci vylezou ze skříní, reaguje někdo hystericky, někomu nezbývá než se s krutou pravdou smířit a někdo se královsky baví! Francouzská konverzační komedie Jméno je bezpochyby jedním z nejlepších komediálních textů posledních let. Nejen proto, že se jedná o dílo žánrově velmi přesně a chytře vystavěné, ale také pro jeho přirozený myšlenkový a emocionální přesah.

Čtyřicátník Vincent se poprvé stane otcem. Nyní je na večeři u své sestry Elizabeth a jejího manžela Pierra a hovor se pochopitelně stáčí k jeho synovi, který se má zanedlouho narodit. V zásadě normální rodinné setkání se však dočista promění ve chvíli, kdy Vincent oznámí, že svému synovi chce dát jméno A…

A tu sledujeme, jak se pečlivě hlídané (a namnoze skrývané) hranice civilizované konverzace rozdrolují a objevuje se cosi hlouběji usazeného. Postavy odhalují „spodní proudy“ svého uvažování, své pudy, předsudky, pochybnosti, strachy ad. A to pro diváky – obzvláště v komorním divadelním prostoru – může být neobyčejně přitažlivé; zvláště ve chvíli, kdy se do nepříliš korektní debaty „vloudí“ nepříjemné rodinné tajemství.