Rodinná záležitost

Brali se s Milanem krátce po tom, co spolu začali chodit. Byla si jistá, že jsou stvořeni jen pro sebe. Hlavní důvod ale byl, že čekala dvojčata. Nechtěla jít na potrat a nechtěla také děti vychovávat sama. Nastěhovali se do bytu, který jim přenechali jeho rodiče. Milan si našel poměrně dobře placené místo v provozu místní slévárny. Když se jí narodily dvě holčičky, byla šťastná. Milena a Jitka rostly jako z vody. Najednou už měly věk na školku a ona mohla jít do práce. Vlastně se na to těšila. Péče o dvě velmi živé holčičky ji už zmáhala. Našla si práci ve stejné firmě jako Milan. Rodinný rozpočet se tím výrazně vylepšil. Mohli si dovolit v létě vyjet na dovolenou, holkám koupila kola. Při všech starostech si ani nevšimla, že se Milan chová jinak. Nestihla ho sledovat. Že má Milan mladičkou milenku, jí řekly až kolegyně z práce. Uhodila na něj a on se jí přiznal. Začal si s holkou, která prodávala v kantýně. Dobře věděla, o koho jde. Mladinká, hloupá s prsama neustále vystrčenýma nad pultem. Rozhodla se, že k celému problému bude přistupovat racionálně. Pokud Milan vztah okamžitě ukončí, zapomenou na to. V opačném případě se rozvedou a Milan dalších patnáct let bude vydělávat jen na alimenty na jejich dvojčata. Dohodli se. Milan se se svou milenkou rozešel, našel si jinou práci, aby se s ní nepotkával. Měl sice méně peněz, ona ale klid na duši. Aby rodinný rozpočet trochu vyrovnala, začala pracovat na směny. Doma se vše zklidnilo, žili si spokojeně. Milan se holkám hodně věnoval. Zatímco ona pracovala, on je vodil do kina, na kroužky, učil se s nimi. Když bylo holkám čtrnáct let, všimla si, že mají s otcem mnohem srdečnější vztah než s ní. Svěřovaly se mu, smály se s ním. V rodině byla ona ta přísnější. Milan holkám všechno dovolil. Ona jim zakazovala. Zdálo se jí, že jsou holky na svůj věk předčasně vyspělé. Namalované, vyzývavě ukazovaly prsa v příliš těsných trikách. Milan se jich zastával. Holky se chtějí prostě jen líbit a mladí to tak neberou. Ustoupila, neviděla to ale ráda. Bála se, že její holčičky zbytečně brzy začnou přitahovat muže. Jejím starostem se ale Milan smál. On už je ohlídá. Rozhodla se, že se bude holkám víc věnovat. Byla ale příliš unavená z těžké práce v továrně a z péče o rodinu. Nakonec byla ráda, když se nemusela starat. Holkám ještě nebylo patnáct let, když si uvědomila, že nemenstruují. Uhodila na ně, holky ale zarytě mlčely. Přinesla tedy z lékárny těhotenský test. Měla pravdu, obě její dcery měly pozitivní výsledek. Nevěděla, co budou dělat. Křičela na ně, obě je zbila. Chtěla vědět, s kým si ty děti uhnaly. Než šla na noční s Milanem celou situaci probírala. Půjde s holkama druhý den ráno k doktorovi a pak hned na policii. Ještě jim není patnáct. Ti kluci spáchali trestný čin. Milan ji uklidňoval. Nechtěl, aby se unáhlila. Holky neřeknou, s kým se vyspaly. To už zkoušel. Neměla by dělat ostudu. Spíš by si měla rodina poradit jinak. Zbavit holky těch outěžků, aby nikdo nic nevěděl. Nesouhlasila s ním. Nechá si ještě vše v klidu projít v hlavě. Šla do práce, ale myslela jen na situaci doma. Nakonec se s mistrovou dohodla a vrátila se domů. Nemohla pracovat. Tiše odemkla. Myslela si, že už budou všichni spát. V pokoji byla tma, v ložnici ale svítila lampička. Slyšela smích. Napadlo ji, že jsou holky s Milanem v posteli. Jako malé k nim do ložnice chodily často. Otevřela dveře do ložnice a zůstala stát v šoku. Jen tiše zírala. Nejprve si jí nikdo z té trojice nevšiml. Všichni byli nazí. Milan souložil s jednou i druhou, líbali se, hladili. Výjev, který se před ní odehrával, byl jako ze špatného pornofilmu. Udělalo se jí špatně od žaludku. Teď jí bylo jasné, jak holky přišly do jiného stavu. První si jí všimla Jitka. Vykřikla a rychle se přikryla dekou. Pak se schovala i Milena. Otočila se a odešla do kuchyně. Musela se napít. Milan za ní přišel už oblečený. Říkal nesmyslná slova. Obhajoval sebe i holky. Prosil ji, ať se neunáhlí, ať nedělá nic, co by všem ublížilo. On holky nezneužíval. Všem se to líbilo. Samy to chtěly. On prostě potřebuje sex s mladýma holkama a kvůli ní nechtěl už žádnou milenku. Takhle je všechno v rodině. Všichni se milujou. Otočila se a odešla z bytu. Šla rovnou na policii, aby na Milana podala trestní oznámení. Co následovalo, prožívala jako ve snu. Policie vyšetřovala Milana i holky. Ty všechno zapíraly, otce bránily. Lékařské vyšetření ale bylo jasné. Pak dva potraty. Milan skončil ve vazbě. Holky s ní nemluvily. Jen jí oznámily, že ji nenávidí. Jestli tátu zavřou, utečou od ní a už je nikdy neuvidí. Donutila je k návštěvě psychologa. Byla těsně před zhroucením, když jí lékař napsal prášky na nervy. Trochu se po nich uklidnila. Soud jednal krátce. Milana poslal soudce do vězení, v novinách o něm psali, jako o lidské zrůdě. Holky přestaly chodit do školy. Ostatní děti se jim smály, kluci si na ně dovolovali. Jejich život se úplně změnil. Nechtěla holky nechávat dlouho samotné, změnila práci, začala chodit jen na ranní. Musela změnit také byt, protože z jednoho platu neutáhla nájem. Byla vyčerpaná, neustále pod práškama. Holky jí nepokrytě dávaly najevo, že ji nenávidí. Až tátu pustí, nastěhují se k němu. Od soudu ještě neuběhl ani rok, když přišla zpráva, že se Milan ve vězení zabil. Ostatní vězni mu pobyt v kriminále zpestřovali každý den. V jejich očích byl pedofil. Nevydržel to. Nevěděla, jestli to má říct holkám. Nakonec se rozhodla, že ano. Nijak na tu zprávu nereagovaly. Večer jí Jitka dokonce připravila čaj. Napadlo ji, že se snad všechno nakonec srovná. Vypila si nápoj a hned usnula. Holky do čaje rozpustily prášky, které měla na spaní. Spící matce přitiskly polštář na obličej. Tiskly tak dlouho, až přestala dýchat. Zasloužila si smrt. Zničila jim i tátovi život. Ony jsou ještě příliš mladé na to, aby je někdo poslal do vězení. Prožily traumata, jsou zneužívané děti. Do osmnácti let si jen pobydou v ústavu, a pak budou volné.