Nikdy neměl moc přátel. Děti si s ním nechtěly hrát. Býval silnější kluk, vychovávala ho babička. Nechodil do žádného kroužku, nedělal žádný sport. Ideální případ pro šikanu. Spolužáci mu dělali ze života peklo. Byl šťastný, když mohl být doma s babičkou, která jeho trápení léčila dobrým jídlem. Tam mu nikdo neubližoval. Na střední škole to nebylo o moc lepší. Krátce po maturitě si našel místo v jedné firmě. Jako účetní pracoval pouze s fakturami a čísly. Nemusel se s nikým stýkat, mohl si žít ve svém vlastním světě. Když zemřela jeho babička, byl najednou na celém světě sám. Bez přátel, bez jediného blízkého člověka. Uzavřel se do sebe. Byl si jistý, že už nebude mít nikdy nikoho, kdo by ho měl rád. Pak se náhodou v práci seznámil s Gabrielou. Milou a tichou dívkou. Nebyla žádná krasavice, ale v jeho očích byla tím nejlepším, co ho mohlo v životě potkat. Začali spolu chodit do divadla, do kaváren, vybírali si nejnovější filmy. Jeho život se vedle Gabriely od základu změnil. Najednou nemusel sedět sám zavřený v malém bytě. Zjistil, že ho strašně baví společenský život. Gabriela byla skvělá. Vedle ní se naučil smát, získal pocit, že je pro někoho důležitý. Někomu na něm záleží. Miloval ji. Když kývla na jeho žádost, aby se stala jeho ženou, byl nejšťastnější chlap na světě. Další tři roky prožíval jako ve šťastném snu. S Gabrielou se přestěhovali do většího bytu, plánovali založit rodinu. Gabriela si přála dítě a on nebyl proti. Myslel si, že to půjde snadno. Ale nedařilo se jim. Nakonec se Gabriela vypravila k lékaři. Po všech prohlídkách ji ujistil, že je zdravá. Na řadě byl on. Domů odcházel s verdiktem, který ho dostal na kolena. To on není schopný počít dítě. Nemůže dát Gabriele to jediné, po čem opravdu touží. Přitom by pro svou ženu udělal všechno na světě. S Gabrielou probírali všechny možnosti, které měli. Gabriela polykala slzy a statečně ho utěšovala, že to nevadí, že je důležitá jejich láska a vzájemný vztah. Od toho dne Gabrielu neustále pozoroval. Jak se chová, co si asi myslí. Strašný strach ho ovládal. Bál se, že ho jeho žena přestane milovat a najde si jiného muže. Někoho, kdo jí dokáže udělat dítě. Trápil se, v noci nespal a přemýšlel, jak zabránit nejhoršímu. Gabriela se chovala stejně, jako kdykoliv před tím. A to se mu zdálo divné. Že by se smířila se skutečností tak snadno. Určitě se přetvařuje. Určitě už hledá někoho, s kým by dítě mohla mít. Rozhodl se, že si ji musí udržet za každou cenu. Byla to jediné, na čem mu v životě záleželo. Pokud by o ni měl přijít, nemusel žít. Už by neměl nic. Všiml si, že Gabriela častěji než dříve zmiňovala jednoho jejich kolegu. Kluka stejně starého. Nikdy dřív si ho nevšiml. Nevěděl o něm nic. Gabriela s ním párkrát zašla na oběd. Několikrát je viděl, jak spolu stojí v kuřárně u okna, pijí kávu a smějí se. Kdykoliv se objevil nablízku, Gabriela dělala, že nic. Na první pohled se zdálo, že o nic nejde. On si ale byl jistý, že Gabriela hledá cestu, jak od něj odejít. Večer, když jeho žena usnula, zíral do stropu a přemýšlel. Kdyby byla Gabriela zcela závislá jen na jeho pomoci, pak by už nikoho jiného nehledala. Kdyby byla nemohoucí. Přál si, aby byla jeho žena slepá. Přál si, aby měla úraz, který by ji upoutal na lůžko. Strašně rád by se o ni staral. Měl by jistotu, že je jen jeho, a tak to zůstane. Gabriela cítila, že se s ním něco děje. Chtěla ho rozptýlit, a tak navrhla výlet do hor. Řídila Gabriela. Nebyla příliš dobrá řidička, ale bavilo ji to. Byl rád, že jedou do přírody. Nikdo jiný, jen on a jeho žena. Žádný chlap, který by mu Gabrielu chtěl sebrat. Gabriela měla dobrou náladu, smála se a pořád mluvila. Do zatáčky vjela rychleji, než dokázala zvládnout. Věděl to dřív než ona. Auto vylétlo ze silnice a v kotrmelcích se řítilo ze svahu. Zastavilo nárazem o strom. Vzpamatoval se z otřesu a vylezl po čtyřech z auta ven. Celé tělo ho bolelo, ale zdálo se, že nemá žádné závažné zranění. Měl strach o Gabrielu. Vytáhl ji z vozu. Byla v bezvědomí. Ležela bezvládně na trávě vedle auta. V panice hledal telefon. Chtěl Gabriele přivolat pomoc. Pak mu bleskla hlavou představa Gabriely na vozíčku. Staral by se o ni. Byli by spolu po zbytek života. Díval se na Gabrielu a váhal. Stačilo jen, aby se při nehodě špatně uhodila. Aby jí náraz poškodil míchu. Byla v bezvědomí, nic nevnímala. Měl šanci. Nesměl se bát. Položil Gabrielu na nedaleký obrovský kámen. Zvedl do výšky další balvan, který stěží unesl. Chvíli zaváhal, pak ale kámen pustil své ženě na páteř. Nevěděl, jestli se mu podařilo rozdrtit jí obratle. Už ale nemohl udělat víc. To by nezvládl. Odnesl Gabrielu zpět k autu a zavolal záchranku. Seděl u své ženy, dokud nepřijeli. Dýchala, ale k vědomí se neprobrala. Stále dokola opakoval, že jemu nic není. Musí zachránit jeho ženu, musí se o ni postarat. Pro Gabrielu přiletěl vrtulník, jeho odvezli sanitou. Lékař trval na podrobném vyšetření. To ale odmítl. Chtěl být s Gabrielou. Když mu lékaři oznámili tu strašnou zprávu, rozplakal se. Gabriela měla vážné zranění páteře. Pravděpodobně už nikdy nebude chodit. Seděl u jejího nemocničního lůžka a díval se na ni. Gabriela se stále ještě neprobrala po první operaci. Měl strašný pocit. To jí způsobil on. Chtěl ji mít jen pro sebe, tak ji zmrzačil. Uvnitř těla se mu šířila palčivá bolest. Nevěnoval tomu pozornost. Cítil se slabý. Točila se mu hlava. Nedbal na to. Držel Gabrielu za ruku a stále dokola jí šeptal, ať se ničeho nebojí. On ji neopustí. Postará se o ni. Pak se mu zatmělo před očima a svezl se vedle postele své ženy. Tak ho našla sestra. Byl mrtvý. Při autonehodě si vážně poranil vnitřní orgány. Zatímco odmítal vyšetření, krvácel do břišní dutiny z natržené sleziny.
