Bratr Filip byl o dva roky starší, ale nikdy se tak nechoval. Když jim při nehodě zemřeli oba rodiče a bratři skončili v péči staré babičky, Filip začal dělat potíže. A naopak to byl on, mladší z obou sourozenců, kdo babičce se vším pomáhal a za bratra řešil jeho problémy. Babička už na oba kluky nestačila, zvládla se postarat jen o to, aby měli co jíst. Filip se chytil party, začal krást a fetovat. Z učiliště ho vyhodili. Byl bez práce, toulal se. Několikrát se mu podařilo Filipa vrátit domů a znovu nastartovat. Vždy se ale nakonec vrátil ke své partě. Pak zjistil, že Anna, se kterou se Filip v posledních týdnech vodil, čeká dítě. S dívkou se setkal, chtěl s ní mluvit o tom, jak si představuje budoucnost. Říkala, že Filipa miluje a jemu do toho nic není. Je ještě příliš mladý, aby tomu rozuměl. Když na stejné téma mluvil s Filipem, bratr se jen smál. Bůhví, s kým to dítě ta feťačka má. On se rozhodně nenechá vydírat a nebude se starat o cizího parchanta. Byl z celé situace zoufalý. Přál si, aby byl Filip jiný. Zodpovědný, jako byl jejich otec. Věděl, že nikde uvnitř v bratrovi stejné vlastnosti, jako měl otec a má i on, jsou. Překryl je ale nános špatného životního stylu. Filip byl slabší, než on a nedokázal se se smrtí rodičů srovnat. Byl ovlivnitelný a působili na něj nesprávní lidé. Snažil se bratra přesvědčit, aby se k dítěti přihlásil a snažil se připravit mu zázemí. Filip se ale choval hůř než kdy před tím. Domů už téměř nechodil. Byl neustále zfetovaný. Kradl v obchodech jídlo. S partou sobě podobných se poflakoval po ulicích. Lidé se jich báli. Jednoho rána našli lidé v parku Filipa ležet pod stromy. Byl mrtvý. Jeho tělo nezvládlo neustálý přísun nekvalitních drog. Babička brečela a z bratrovy smrti obvinila jeho. Filipovi nepomohl, když mohl. Vyčetla mu, že sám studoval, ale bratra ke studiu nedokázal přimět. Opustil ho, když ho bratr potřeboval. Věděl, že je babička stará žena, že ji smrt Filipa velmi rozrušila a že už ani neví, že byl Filip starší, a naopak se měl starat on. Přesto ho babiččiny výtky hodně mrzely. Přemýšlel, jestli udělal všechno, co mohl. Mohl na bratra víc tlačit. Víc se snažit. Tu noc nespal a přemýšlel o Filipovi. Vzpomínal na šťastnější období, kdy byli ještě kluci a rodiče žili. Tu noc se rozhodl, že se postará o bratrovo zatím nenarozené dítě. Hned druhý den se vydal za Annou. Ta se s ním ale nechtěla bavit. Už dávno na Filipa nemyslela a jeho smrt ji nijak nezasáhla. Měla už jiného přítele, kterému nevadilo, že brzo porodí. Odbyla ho, ať se o ni nestará. Přesto ji stále sledoval. Když zjistil, že se dítě narodilo, vydal se za Annou do porodnice. Tam ale zjistil, že Anna se dítěte okamžitě zřekla. Nikdo s ním nechtěl mluvit. Nedozvěděl se nic víc. Nevzdával se ale a dál po dítěti pátral. Nakonec holčičku našel. Z porodnice se dítě, které po matce bylo závislé na drogách, dostalo do náhradní rodiny pěstounů. Sledoval rodinu, která se o jeho malou neteř starala. Zdálo se mu, že jsou to slušní lidé. Rozhodl se tedy, že nebude dál do osudu malé neteře zasahovat. Bude jen sledovat její život a bude připraven pomoci, když to dítě bude potřebovat. Ubíhaly roky, dostudoval, zařídil si svůj život. Babička už také zemřela, neměl nikoho. Našel si dobrou práci, koupil si byt. Seznámil se s milou dívkou. Elena byla v jeho očích dokonalá. Hodná a pracovitá mladá žena, stejně jako on ochotná všem kolem sebe pomáhat. Po krátké známosti se vzali. Byl šťastný. Elena čekala dítě. Konečně měl zase rodinu. Už nebyl na světě sám. Čas od času kontroloval, jak si žije jeho malá neteř. Zdálo se, že je všechno v pořádku. Pěstouni dítě adoptovali a holčička měla jejich jméno. Někdy zastavil před školkou, kam dítě chodilo, a čekal, až si pro malou přijde její máma. Chtěl vidět, že je vše v pořádku. Ten den si ale všiml, že je mladá žena zničená a ubrečená. Do stejné školky chodilo i dítě jeho kolegy. Hned druhý den se v práci na mladou rodinu vyptal. Dozvěděl se, že od mladé ženy odešel manžel. Od rozvodu odešla bez koruny. Měla se sama starat o dítě, které s manželem adoptovali, ale na které jí nyní nepřispívá ani korunu. Věděl, že to je přesně ta chvíle, kdy musí pomoci. Elen byla v sedmém měsíci těhotenství. Nechtěl ji se svým problémem zatěžovat. Počkal na mladou ženu před školkou a oslovil ji. Vysvětlil jí, kdo je. Chtěl jí přispívat na výchovu dítěte místo biologického otce. Ujistil ji, že nemusí vstoupit do života své neteře. Holčička ho nemusí znát. Jen chce zajistit, aby měla vše, co potřebuje. Domluvili se na měsíčním pravidelném příspěvku. Žena dokonce souhlasila s tím, že může někdy přijít k nim jako rodinný přítel a s děvčátkem se vidět. Byl spokojený, jak celou věc vyřešil. Jeho štěstí ale mělo mít krátké trvání. Do jeho života opět vstoupila smrt, aby mu vzala dalšího blízkého člověka. Elenu na přechodu porazilo auto. Jeho ženu lékaři zachránili, nenarozené dítě ale zemřelo. Navíc Elena následkem úrazu už nikdy další dítě mít nemohla. Smrt dítěte Elenu změnila. Uzavřela se do sebe, byla zahořklá, přísná, chvílemi zlá. On ji ale stále miloval a chtěl zůstat s ní. Elena se bála, že o svého manžela přijde. Určitě si najde jinou ženu, která mu může dát dítě. Sledovala ho, pročítala mu zprávy, kontrolovala účty. Brzy zjistila, že posílá každý měsíc stejnou částku na jiný účet. Pátrala dál. Pak na to přišla. Její manžel posílal alimenty jiné ženě. Sledovala ho a viděla, jak se má k malé holčičce. Napadlo ji, že je to jeho nemanželské dítě, o kterém jí nic neřekl. Dítě, které mu ona už nikdy nedá. Nakonec ho ta malá holčička od ní odvede. Její dítě zemřelo. A on má mít jiné a s jinou? Neplánovala to, ale myšlenka na její vlastní dítě a živou holčičku ji stále pronásledovala. Nedokázala už myslet na nic jiného. Ten den ho opět sledovala. Sešel se s mladou ženou ve městě. Vedl holčičku za ruku. Najednou měla v hlavě tmu. Už nepřemýšlela. Rozjela se přímo do té šťastné trojice na chodníku. Neprobral ji ani náraz. Když začala opět vnímat, auto stálo, lidé křičeli a na chodníku leželo tělo dítěte bez známky života.
