S manželem Jaroslavem žila Kateřina v domku na předměstí. Jaroslav měl malou firmu. Zaměstnával jednoho člověka a z příjmů firmy pohodlně uživil Kateřinu i dva syny. Kateřina nechodila do práce, starala se o děti, zahradu a dům. Pekla a vařila, dbala o to, aby se její kluci měli dobře. Scházela se s kamarádkami z ulice, chodila s nimi na jógu. Vozila kluky na kroužky, připravovala se s nimi do školy. Jaroslav se vracel domů každý den večer. Sedávali spolu u televize nebo jen tak u skleničky vína či šálku kávy a povídali si o všem, co ten den prožili. Měli šťastné manželství. V noci nebyl Jaroslav nijak zvlášť náruživý, Kateřině ale jeho klidný způsob milování vyhovoval. Cítila ze svého manžela jistotu, kterou potřebovala. Jaroslav jednou za dva měsíce odjížděl na víkend chytat ryby. Sbalil si pruty a veškeré vybavení, Kateřina ho vybavila jídlem a teplým oblečením na noc. Kluci tento víkend jezdili k babičce. Kateřina zůstávala sama doma. S Jaroslavem se dohodli, že to budou takové dva dny, které si každý užije podle svého. V pátek, sotva Jaroslav i s kluky odrazil od domu, Kateřina vklouzla do sprchy. Smyla ze sebe pyl domácí hospodyňky. Pečlivě si upravila své dlouhé vlasy, které obyčejně nosila natočené v loknách. Stáhla je z obličeje do culíku, gelem uhladila každý vlásek. Na obličej nanesla líčidla. Zvýraznila oči a rty obtáhla rudou rtěnkou. Na sebe oblékla těsnou lesklou kombinézu. Doplnila výraznými šperky. Na nohy obula vysoké boty s jehlou místo podpatku. Podívala se na svou proměnu do zrcadla. Byla spokojená. Už nebyla Kateřina, domácí puťka. Byla z ní Uršula, domina, před kterou se chlapi plazili. Podívala se do svého diáře, přehodila přes sebe plášť, vzala kabelu, ve které měla všechny potřebné pomůcky a vyrazila za prvním klientem. Byl to stálý zákazník, ke kterému jezdila Uršula už řadu let. Byl to manažer velké firmy, neustále ve stresu, zvyklý, že ho lidé poslouchají na slovo a on rozhoduje o miliónových zakázkách. Otevřel Uršule dveře své luxusní vily a pozval ji dál. Na tváři měl blažený úsměv, kterému se nedokázal ubránit při pomyšlení na následující hodiny. Ten úsměv Uršulu rozzlobil. Dřív, než odložila plášť, uhodila muže do tváře. Nařídila mu, aby si klekl. Zabodla mu tenký podpatek do dlaně, kterou měl opřenou o zem. Pak se otočila a odcházela do pokoje, který byl pro jejich hrátky připravený. Muž se plazil za ní. Přes rameno se na něj ohlédla a prohodila, ať se připraví na trest. Dnes nemá na hry náladu. Trvalo několik hodin, než měl její klient dost ponižování, ran a bolesti. Po celou dobu se Uršula skvěle bavila. Užívala si tu možnost ovládat muže, bavila ji jeho bezmocnost, když ho poutala, vzrušovaly ji podlitiny a pruhy rudé kůže, které zůstávaly po bičování. Když skončili, muž se třásl na pokraji sil. Byl ale šťastný a spokojený. Někdo jiný převzal zodpovědnost a vládu nad jeho životem. Alespoň na chvíli nemusel rozhodovat, ale musel se zcela podřídit. Zaplatil Uršule atmosférickou částku. Mezi dveřmi ještě natáhla ruku a rudými nehty ho štípla do bradavky. Usmál se na ni a dohodl si další návštěvu. U prvního klienta se Uršula zdržela víc, než předpokládala. Druhý muž už na ni netrpělivě čekal. To bylo něco jiného než první zákazník. U tohoto muže Uršula zůstávala větší část víkendu. Muž se proměnil na víkend v jejího otroka. Z vlivného advokáta se stal roztřesený pejsek, který se za Uršulou plazil po čtyřech a žebral o její pozornost. Sloužil jí vděčný za každý pohled, který mu věnovala. Když měla dobrou náladu, dovolila mu, aby ji umyl. V noci, když spala, ležel spoutaný do kozelce vedle její postele na studené dlažbě s roubíkem v ústech. Rozvázala ho až ráno. V neděli ráno od svého advokáta odcházela. Na cestu jí dával bohatou odměnu. Neměl žádnou partnerku, žádnou rodinu. Měl jen Uršulu. Přál si, aby s ním mohla Uršula trávit víc času. Ta byla ale neoblomná. Jen ten víkend, kdy je její manžel pryč. Tu neděli ale advokát nehodlal Uršulu jen tak pustit. Chtěl ji vídat častěji. Alespoň každý druhý víkend. Nechtěl ji prosit. Z otroka se lusknutím prstu stal advokátský žralok. Přesně věděl, co chce a také, jak toho dosáhnout. Řekl Uršule, že si prověřil jejího manžela. Ve firmě jejího manžela nesouhlasí účetnictví. Krátí daně, podvádí klienty. Mohl by skončit ve vězení. Pokud ale bude Uršula vstřícná a věnuje mu více svého času, zařídí pro firmu jejího manžela více klientů a zajistí, aby už nikdo jiný nemohl najít ve firmě stejné chyby, jako zjistil on. Vyčkávavě se na Uršulu díval. Chtěl ji mít pro sebe a byl ochotný udělat pro to úplně všechno. Byla to jeho paní. Potřeboval ji, i kdyby měl zničit svou pověst i advokátskou praxi. Uršula se na něj dívala chladným a neproniknutelným pohledem. V duchu rychle zvažovala své možnosti. Znala svého právníka. Věděla, co je to za hajzla. Byla si jistá, že je všeho schopný. V hlavě jí také bleskla vzpomínka na jiného muže. S tím ji seznámil její první klient. Takový starší, usedlý ředitel. Bohatý až ostudně. Měl všechno a toužil po trestu. Jen se bál, aby se o tom někdo nedozvěděl. Uršulu a její občasné návštěvy v naprosté diskrétnosti mu doporučil. Vlastně ji už ten ukňouraný právník nebavil. Mohla si stejné peníze vydělat i jinde a bez závazků. Byla si jistá, že o její přítomnosti ve vile nikdo neví. Přijížděla v pátek dlouho po půlnoci a odcházela v neděli brzo ráno. Auto schovávala v garáži. Nikdo z okolí ji neznal. Chladně se na advokáta usmála. Udělá, co bude chtít. Bude to obchod. Ona vyhoví jemu, on pomůže jejímu manželovi. Teď ho ale musí potrestat za to, jak povýšeně s ní mluvil. Advokát se ochotně nechal připoutat k železnému kruhu, který pro ten účel už před roky nechal zabudovat v podlaze ložnice. Vytáhla důtky a nahého muže zmrskala. Nepřestávala, ani když vysílal smluvený signál, že bolesti a ran už bylo dost. Když konečně upadl muž do bezvědomí, byla Uršula vysílená. Chvíli se na svého advokáta dívala, pak mu na obličej přitiskla polštář. Než odešla z bytu, pečlivě setřela své otisky ze všeho, čeho se náhodou dotkla holou rukou. Protože ale téměř nikdy nestahovala své latexové rukavice, moc práce s tím neměla. Ten den přijel Jaroslav domů dřív. Měla to o chlup. Sotva uklidila svůj převlek, odemkla její rodina dveře. Vítala je šťastným úsměvem.
