Zajímavý projekt letos na podzim znovu pokračuje na Základní škole profesora Zdeňka Matějčka v Mostě, a to už více než deset let. Jde o společné čtení dětí a seniorů.
S originální myšlenkou propojit věkově vzdálené generace a využít toho ve výuce se zrodila v hlavě před lety ředitelce školy Haně Ajmové. Od té doby se pravidelně se školáky scházejí senioři z okolí a společně se s dětmi věnují čtení – a nejen to. „Aktivitu vyvíjíme už 13 let. Hlavní myšlenkou bylo mé přání pomoci žákům, se kterými v rodinách rodiče nekomunikují a nekomunikují s nimi ani prarodiče. Jedná se o propojování generací s vizí vracet svět k normálním vztahům a opětné zakotvování rodinných hodnot,“ vysvětlila hlavní smysl ředitelka Hana Ajmová. Vzácností na projektu je podle ní to, že se babičky scházejí skutečně pravidelně, každé pondělí od začátku října do konce května. „Prospěch z tohoto setkávání mají nejenom děti, které se na setkání s babičkami těší. Hovoří se nejenom o knihách a o čtení, ale i o každodenním životě. Děti mají možnost získat jiný pohled na svět kolem sebe, než ho mají z domova,“ vidí další smysl projektu ředitelka školy. Významným přínosem je ale prý i samotné setkání babiček. Seniorky jsou většinou v letech od 70 do 85 let. „Setkávání berou velmi vážně. Aby mohly pravidelně přicházet, uspořádají svůj týdenní režim vždy tak, aby byly přítomné. Je to vždy milé setkání, protože ve škole se střídají paní učitelky nebo vychovatelka, které napečou dorty, a jednou za týden tu máme takovou malou slavnost plnou zkušeností, radosti a životního optimismu,“ říká spokojeně Hana Ajmová.
V současné době má klub, který při této aktivitě vznikl, deset seniorek. Každá pracuje hodinu s jedním nebo dvěma dětmi. Ještě předtím ale společně babičky diskutují i mezi sebou. „Ohlasy jsou léta pozitivní jak u seniorů, tak u dětí a jejich rodičů,“ potvrzuje ředitelka Ajmová.
A jaké literatuře nebo tématům se při společném čtení nejraději rozdílné generace věnují? Žádné vyhraněné nemají. Jsou spíše spontánní a často vzejdou podle nejrůznějších příležitostí. „Čtení se koná ve školní knihovně a přilehlých prostorách. Záleží vždy na babičce a dítěti, na čem se dohodnou. Někdy je tím nejdůležitějším ilustrace, jindy konkrétní téma, na které žák narazil například při vyučování, jindy se dítě zajímá o dětství, jak ho babička prožila a podobně,“ prozradila ještě ředitelka školy.
