V době, kdy jeho spolužáci začali randit s děvčaty ze třídy, si poprvé uvědomil, že je jiný. Holky ho nezajímaly. Když se sešel s kamarády v bytě jednoho z nich, aby si tajně pouštěli lechtivé filmy jeho otce, cítil spíše mírnou nechuť. Nechápal, proč jsou kluci zpocení, rudnou a vzrušeně se pochechtávají. Na střední škole si připustil, že je homosexuál. Zamiloval se první bouřlivou láskou do jednoho spolužáka. Trávil s ním co nejvíce času, v jeho přítomnosti byl šťastný. Nikdy by ale svou lásku k němu nepřiznal. Věděl, že by měl doma peklo. Otec by se s tím nikdy nesmířil. Bývalý voják držel rodinu v přísném režimu. On ho ale miloval. Věděl, že táta všechno dělá jen pro něj a pro mámu. O to více ho bolely otcovy občasné poznámky o správných tvrdých chlapech. A jeho zhnusení, kdykoliv přišla v televizi řeč na homosexualitu. Říkal, že by se raději zabil, než aby se miloval s chlapem. Také prosazoval názor některých lidí, že je homosexualita nenormální, měla by se léčit případně jinak potírat. Nechtěl otci ublížit a zničit jeho představu o skvělém synovi. A tak své pocity tajil. Svobodu získal, když z malého města odešel do Prahy na vysokou školu. Najednou se nemusel před nikým schovávat. Mohl si dělat, co chtěl. Už nebyl sám. Kluků se stejnou orientací bylo kolem všude plno. Našel si prvního partnera a poznal, jak chutná sex s člověkem, který ho přitahoval. Pak začal partnery střídat. Nemohl se nasytit. Byl v euforii ze svého nového otevřeného já. Uklidnil se až po státnicích. Dávno věděl, že i po studiích zůstane v Praze. Nikdy se nevrátí na malé město. Na promoci přijel jen otec. Matka zemřela v důsledku vážné nemoci už před několika lety. Táta byl na něj hrdý. Pyšně vykračoval vedle svého syna, uznale mu poklepával na předloktí, oči se mu leskly potlačovanými slzami. Opakoval stále, že je šťastný. Měl ho za nejlepšího syna na světě. Byl rád, že se tátovi nikdy nepřiznal ke své homosexualitě. Po studiu získal dobrou práci, vydělával víc, než si kdy představoval. Koupil si byt v Praze, chodil do divadel, věnoval se sportu, užíval si života. Pak potkal na jedné akci Jiřího. Zvláštního mladíka se zasněným pohledem. Byla to láska na první pohled. Jiří mu dokonale rozuměl. Měli stejné zájmy, obohacoval ho svými názory. Do noci dokázali vášnivě diskutovat u skleničky vína na jakékoliv téma. Jejich láska během času neubývala. Naopak. Byl vedle Jiřího šťastný. Chtěl s ním strávit zbytek života. Často s Jiřím mluvili o budoucnosti. O tom, jak jejich vztah utajit před jeho otcem. Jiří mu rozuměl. Sám měl rodiče, kterým záleželo jen na synově štěstí a jeho partnera měli rádi. Rozhodli se, že otci nic neřeknou. Když jel za tátou, Jirka zůstával v Praze, nebo jel ke svým rodičům. Po poslední návštěvě doma se vrátil do Prahy zdrcený. Otec přiznal, že je už dlouho nemocný. Jeho život lékaři počítají na měsíce. Domluvili se s Jiřím, že bude trávit s otcem co nejvíce času. Jiří zatím dokončí studia, která před časem přerušil a najde pro ně dva pěkný domek nedaleko Prahy. Když mu přišel z neznámé adresy ten email, nejdříve nečekal nic hrozného. Neznámý mu ale poslal fotografie jeho a Jiřího, jak se vedou za ruce, sedí v kavárně u skleničky vína hlavy důvěrně nakloněné k sobě, letmý polibek před domem při ranním loučení. K tomu přiložený dopis. Pochopil, že mu píše kluk ze střední školy, jeho první láska. Potkal ho v Praze, viděl ho s Jiřím. On ho miloval už od dětství, ale tenkrát si myslel, že nemá šanci. Teď vidí, že už se ke své lásce k mužům přiznal. Ví, jak je to u nich doma. V jejich městě nikdo nemá tušení, že je homosexuál. Stále ho má rád a chce ho. Chce, aby se s Jiřím rozešel. Jinak se fotografie dostanou k jeho otci. Díval se na email, kolem srdce se mu svírala ledová ruka. Chtělo se mu křičet, něco rozbít. Vyděrač ho zasáhl na nejcitlivějším místě. Nemůže opustit Jiřího, nemůže bez něj žít. Nemůže ale ani dovolit, aby jeho otec v posledních měsících života ztratil iluze o svém synovi. Nevěděl, co má dělat. Ten den už nemohl nic dělat, myslel jen a jen na svého tátu a na Jirku. Věděl, že je Jiří slabší povaha. Kdyby věděl, co od něj vyděrač chce, zhroutil by se mu svět. Do pátku s ním nic nebylo. Stále jen přemýšlel, jak celou situaci vyřešit. Nakonec se rozhodl. V pátek se rozloučil s Jiřím a vyrazil domů. Když přijel, tak už táta spal. Vypadal křehce a unaveně, v posteli se ztrácel. Lítost nad ním mu svíralo hrdlo. Nikdy nedopustí, aby mu někdo vykládal o jeho synovi něco, co nechce slyšet. V noci se vzbudil, v kuchyni se svítilo. Táta seděl u stolu, šedivý, tvář zrůzněnou bolestí. Rakovina ho užírala zevnitř, brala mu poslední cáry životní energie. Podal tátovi léky na bolest. Věděl, že jsou velmi silné, otec po nich usíná. Pohladil tátu po vrásčité ruce. Počkal, až léky trochu zaberou. Pak rozdrtil další prášky a rozpustil je v čaji. Podal čaj tátovi omámenému léky a bolestí. Po další dávce už otec nic nevnímal. Otevřel okno a posadil bezvládné tělo svého otce na parapet. Pak ještě tátu políbil do vlasů a vystrčil ho ven. Byl si jistý, že pád z výšky otec nepřežije. Také si byl jistý, že nic necítil. Chvíli počkal, pak vyběhl ven. Jak předpokládal, byl otec mrtvý. Klečel u jeho těla a plakal. Pak někdo ze sousedů zavolal záchranku a policii. Lékař se musel postarat i o něj. Nemohl se uklidnit. Stále opakoval, že měl ten večer otec velké bolesti. Udělal mu čaj a dal mu prášky. Policisté i lékař se na něj dívali s lítostí. Závěr byl jednoznačný. Muž čekající na smrt nezvládl návaly bolesti, pokusil se otrávit léky a vyskočil z okna. Zkrátil si tak život jen o dva až tři měsíce.
