Justina byla jeho úplně nejlepší kamarádka už od školky. Byli sousedé, a tak veškerý volný čas trávili spolu. Stačilo jen otevřít branku. Na základní škole seděli spolu v lavici. Chránil ji před ostatními kluky, které lákaly Justininy plavé copy, za které ji toužili tahat. Po základní škole se rozdělili. Justina se vyučila prodavačkou, on pokračoval na gymnáziu. Jen na malou chvilku ji ztratil ze zřetele. Prožil několik krátkých lásek, v hlavě měl ale stále obraz té malé copaté holčičky ze sousedství. Kdykoliv měl příležitost, tak se s Justinou setkal. Povídali si o všem. O jeho holkách, o ní a její nové lásce. Zamilovala se do staršího muže. Její lásku neschvaloval. Justinin partner byl divný morous se silně zakořeněnou vírou v Boha. Justinu v tomto směru hodně ovlivňoval. Stále častěji se přeli, Justina se ho snažila přesvědčit, že vše v jejich životech řídí vyšší moc. On byl ale pragmatik a s Justininou vírou nechtěl mít nic společného. Tak se odcizili. Studoval vysokou školu už pátým rokem, když se s Justinou opět potkal. Překvapilo ho, jak se ta holčička změnila. Stala se z ní vážná, krásná žena s tváří jakoby zastřenou zvláštním smutkem. Okamžitě se mu opět drápkem zatnula do srdce. Pozval ji na skleničku, povídali si dlouho do noci. Justina se mu svěřila se svým trápením. Vdala se za Ernesta, muže, který ji obrátil na víru a z jejího života udělal peklo. Byla spoutaná nařízeními svého muže, vše, co dělala, posuzoval z pohledu své víry. Nesměla prakticky nic. Byla jeho domácí otrokyní. Plakala a on ji utěšoval. Srdce ho bolelo k puknutí. Ten večer se s Justinou, svou láskou z dětství, poprvé miloval. Zatímco ona spala s hlavou na jeho rameni, on přemýšlel. Rozhodl se, že Justinu od jejího despotického manžela odvede. Rozvede se, odstěhují se do jiného města. Jemu zbývalo jen pár měsíců studia, pak si najde práci a Justinu si vezme za ženu. Usnul až k ránu, spokojený a zamilovaný. Když se probudil, byla už Justina pryč. Na polštáři našel jen lísteček, na který mu napsala, že ho miluje. Čekal celý den, až se Justina ozve. Pak druhý a třetí. Potom ji začal hledat. Věděl, kde se svým manželem bydlí. Dva dny prostál před domem, čekal, až se Justina objeví. Pak se odvážil zazvonit. Otevřel mu Justinin manžel. Odmítl se s ním bavit, zavřel mu dveře před nosem. Další týden obcházel kolem domu, pak se svěřil svému kamarádovi, který pracoval jako policista. Zprávě, kterou mu kamarád přinesl, nemohl uvěřit. Justinin manžel ohlásil na policii, že jeho žena odešla z domova a už se nevrátila. Policie po ní marně pátrá už více než týden. Byl přesvědčený, že je Justina v nebezpečí. Její despotický manžel jí určitě ublížil. Justina se nenašla ani po několika měsících. Všichni kolem něj byli přesvědčeni, že už je mrtvá. On ale pátral sám na vlastní pěst. Tak uběhl další rok. Rozhodl se sledovat Ernesta. Několikrát týdně Ernest v podvečer odjížděl z města do blízkých hor. Když to zjistil, jel kus za ním. Další den čekal na místě, kde prvně Ernesta ztratil. Se zhasnutými světly jel za Ernestem tmou, dokud ho opět neztratil. Přes den pátral v úseku silnice, až našel odbočku do lesa, kam musel Ernest zajet. Vydal se po lesní cestě. Hledal dlouho, vracel se po cestě, propátrával menší odbočky a lesní stezky. Konečně našel malou chatu ukrytou v lesích. Cesta k ní byla projetá. Chata byla zamčená, okna zajištěná okenicemi. Byl si ale jistý, že právě sem Ernest jezdí. Napadlo ho, že tady ukryl Justinino tělo. Musí ho najít, aby měl důkaz o Ernestově zločinu. Vrátil se k autu, kde měl nářadí a jel teď už najisto k chatě. Cesta pěšky k autu a autem zpět mu trvala dlouho. Už se stmívalo, když k chatě dojel. Schoval auto za domem, aby nebylo vidět z příjezdové cesty. Podařilo se mu vylomit okenici u okna na zadní straně chaty. Vlezl dovnitř. Všude bylo ticho, prázdno. Napadlo ho, že Justinino tělo může být někde v okolí chaty. Pak si všiml padacích dvířek do sklepení. Posvítil si mobilem, který bez signálu nebyl k ničemu jinému. Dvířka byla zajištěna petlicí se zámkem. Urazil ho a otevřel si tmavý otvor. Ze sklepení se na něj vyvalil zatuchlý pach. Opatrně se vsoukal po úzkých schodech do sklepa pod chatou. Překvapilo ho, jak je sklepení prostorné. Byl tu malý pokoj se stolem, židlí a postelí. Na posteli ležela Justina. Přiskočil blíž a sevřel svou lásku do náručí. Nemohl uvěřit, že ji našel. Justina byla slabá, ale živá. Plakala a tiskla se k němu. V pase měla kovovou obruč s řetězem, který vedl do železného oka zapuštěného do zdi sklepení. Vylíčila mu, že ji do sklepa zavřel Ernest. Tenkrát svému manželovi řekla, že se chce rozvést, že miluje někoho jiného. Odvezl ji na chatu, o které dřív neměla ani zdání. Kdysi patřila Ernestovu strýci. Zbil ji a ve sklepě řetězem připoutal ke zdi. Pak jí postupně sklepení vybavil stolem, židlí, postelí. Třikrát týdně jí vozil jídlo a pití a vynášel kýbl s výkaly. Také jí dával vodu, aby se mohla umýt. Jednou týdně ji pouštěl ven na světlo. Ve svém žaláři měla Bibli a svíčku, která jí vždy stačila jen několik hodin. Pak čekala na Ernesta ve tmě. V zimě jí dal spacák, který ji jen trochu chránil před mrazy. Řekl jí, že je pro svět mrtvá. Patří jen Ernestovi a jeho Bohu. Ujistil Justinu, že je konec jejímu trápení. Odveze ji odtud a na Ernesta pošlou policii. Jen chvilku musí počkat, vyleze nahoru a přinese nářadí, kterým by ji zbavil okovů. Pospíchal. Venku už byla tma. Vylezl oknem před chatu a rozběhl se ke svému autu. Neviděl Ernesta, který na něj čekal schovaný za hromadou dřeva. Neviděl, jak se rozpřáhl sekerou. Ucítil jen ránu a na malou chvilku mu rozseknutou hlavou projela bolest. Pak zemřel. Ernest se vrátil do chaty, aniž by slezl do sklepení za Justinou, zavřel a znovu zamkl dveře. Pak naložil svou oběť do auta a odvezl na okraj hlubokého horského jezera. Stačilo jen odbrzdit a poslat auto do hlubiny. Nad vozem i mrtvým mužem se zavřela hladina.
