Mezinárodní hokejová škola Panci International Ice Hockey School uspořádala letos na zimním stadionu ve Slaném už třetí ročník. Školu, v jejímž rámci hokejová mládež trénuje na ledě, učí se a piluje nejrůznější techniky, je rok od roku stále více „našlapaná“. O mezinárodní hokejovou průpravu na ledě, a nejen to, je zájem z různých koutů světa. V letošním ročníku se školy opakovaně účastnily nejen děti z Čech, i přímo z Litvínova, ale také z Německa, Rakouska, Francie, USA, Španělska i Číny. I tentokrát byl týdeník Homér při tom a přináší následující fotoreportáž.
Mezinárodní hokejovou školu založila a vede Věra Pančáková, několikanásobná mistryně světa a ČR v in-line a ledním hokeji žen a uznávaná profesionální trenérka juniorské mládeže u týmu Redbull v rakouském Salzburku. Hlavní trenérka mezinárodní školy a litvínovská rodačka ale letos podstoupila zásadní přelom ve svém osobním životě, změnu pohlaví. Letos tak hokejová škola přivítala „staronového“ trenéra. Pro naše čtenáře jsme v souvislosti s horkými novinkami nejen v osobním životě trenérky připravili následující rozhovor. Ten nám ochotně poskytl vlastně už mezinárodně uznávaný kouč Mikhael Pancak.
Panči, procházíš momentálně náročnou životní změnou… Prozdradíš nám k tomu něco blíž? Ovlivní tahle nová skutečnost nějak významně i tvou profesní kariéru?
Rozhodnutím jsem procházel již řadou let. Od malinka jsem byl jiný než ostatní holky, a i jiný než ostatní kluci… Ke svému rozhodnutí jsem musel dozrát, najít odvahu i správný čas. Nepřišlo to ze dne na den, ale dozrávalo to postupem doby.
Máš už nějaké operace za sebou… Jak dlouho ještě budeš podstupovat další terapie, než bude celý proces dokončen?
Jsem na začátku procesu přeměny nejen tohoto psychického procesu, ale i fyzického. Mám za sebou první operaci prsou a jsem ve stádiu začátku hormonální terapie. Co mě čeká, jsem se dozvěděl na klinice v Mnichově, a během příštího dvouletého období mě čekají ještě další operace prsou, ale i další čtyři náročné operační změny pohlaví.
Jak na to reagovalo tvé okolí? Svěřenci, které trénuješ, jejich rodiče a ostatní tví známí a blízcí?
Moje několikaleté obavy z reakce okolí se zdály být zbytečné. Lidé jak v Rakousku, kde pracuji, ale i v České republice, či kdekoliv na světě, tuto zprávu přijali skvěle. Zahrnují mě zprávami, maily, slovy podpory a uznání. Dodávají mi odvahu i humor, s kterým je vše jednodušší. Všem za to moc děkuji a nesmírně si toho vážím. A co se týče mých hokejových svěřenců a svěřenkyň – pro ně jsem pořád stejným člověkem, ať tak, či onak. Nejdůležitější je charakter a osobnost.
Jak tě teď okolí oslovuje? Jak si vlastně přeješ, aby tě nově oslovovali? Máš nové jméno?
Děti i přátelé mě oslovují stále Panči – v němčině tedy už ne die ale der Panci. Někdy se to plete, každý mi může říkat, jak chce. Rodiče mi prokazují úctu a podporu, snaží se mě oslovovat novým jménem, na které si musíme asi všichni zvykat. Budu se jmenovat po mém dědovi – Mikhael Pancak. Na to si ale podle českých zákonů musím bohužel ještě počkat. Zákony u nás v ČR se liší od těch v Rakousku či jiných evropských zemí.
Jak tuto změnu přijaly osobnosti, např. hokejové a další, s nimiž se znáš a setkáváš… Dívají se na to jinak například v Rakousku než tady u nás?
Myslím, že každý to přijímá po svém. Není lehké pro lidi, kteří mě znají tolik let, se hned přeorientovat na tuhle zásadní změnu. Ke mně se dostaly jen pozitivní reakce. Mám spoustu přátel a známých po celém světě, a hokejoví kolegové v práci to prostě berou – a vlastně nikdy nebrali jinak. Vždyť jsem byl jako oni, jen v jiném těle… které ale na první pohled bylo vždy už nakloněno mužské variantě.
Bude znamenat změna tvého pohlaví i nějakou zásadní změnu ve tvé kariéře, například nějaké výhody, či naopak?
Vždy pro mě bylo důležité, aby lidé, rodiče, hráči… brali moji práci, dovednosti, znalosti, můj přístup a cestu k trénování a koučinku bez ohledu na pohlaví. Lidé mi říkali, že žena nemá šanci pracovat v hokejovém světě nebo si otevřít hokejovou školu. Myslím, že za mě vždy mluvila a nadále hovořit bude moje práce a láska k tomuto sportu. Myslím, že moji minulost neschovám a ani se o to nebudu pokoušet. Lidé vždy budou vědět, kdo jsem. Nevidím v tom nějaké výhody. Výhoda bude jen pro mě a ve mně. Budu se cítit svůj.
Na co se nejvíc v souvislosti s tvojí přeměnou těšíš, a z čeho máš naopak strach?
Jak jsem řekl, těším se sám na sebe. Nelhat si, neschovávat se, nehrbit se, jít na toalety, když budu potřebovat, podívat se lidem do očí i na sebe sama do zrcadla a prezentovat takového člověka, který je uvnitř i navenek.
Kromě toho, čím teď procházíš, jaké poslední úspěchy tě ve tvé kariéře potkaly?
U mě se toho v sezoně stalo mnoho. Loňský rok byl nádherný výhrou MS v Argentině s in-line ČR. Letošek stříbro v EWHL a v rakouské lize s Eagles Salzburg. Mládež v Salzburgu se nám rozrostla skoro o polovinu, což je výsledkem několikaleté trenérské každodenní dřiny. Kvalifikace rakouské U18 žen na MS 2017 i 4. místo s in-line ČR je úspěchem. A to, že jsem mohl i letos v létě zorganizovat Panči hokejovou školu – to je pro mě velkým osobním úspěchem, bez velkých sponzorů či podpory bohatých firem – to není lehký úkol. Jen ze svých zdrojů a s partou poctivých lidí.
Zůstaňme u tvé srdeční záležitosti… Jak ses na letošní mezinárodní hokejovou školu ve Slaném těšil?
Těším se každým rokem víc a víc. Baví mě ta různonárodnost, a také vidět po roce děti a mládež, které se sem vracejí, jak se vyvíjejí, jak je můžeme nastartovat do nové sezony. Na partu lidí, na nové trenéry i děti.
Jak se škola za ty tři roky osvědčila a jaký je o ni zájem?
Letos jsme školu posunuli o týden později než loni. To aby byla přístupná i hráčům z Německa, kteří právě v Bavorsku mají školu až do konce července. Těší nás, že nám Jirka Henisch přivezl opět děti z Číny, ale i díky Tomovi Cholinskému máme letos mnohem více dětí z Francie. Dále pak jsou u nás Španělé, zástupci Rakouska, USA a samozřejmě i z Čech. Je to mix ode všeho a to dělá tuhle práci krásnější.
Kolik letos realizuješ turnusů, pro kolik dětí a jak starých?
Máme tradičně dva týdny ve Slaném, po dvou skupinách. Časově to jinak není možné. V každé skupině je přibližně mezi 20 – 27 hráči. Trénujeme ročníky 2010 až 2001. Dokonce i brankáře ročníku 1999, který přijel právě z Francie, extra kvůli speciálním brankařským tréninkům pod vedením Tomáše Cholinského. Ten má ve světě skvělé jméno. Fantastická je důvěra rodičů, kteří nám posílají děti i letecky, samotné. Moc si toho vážíme.
Přihlášky do hokejové školy vypisuješ už s velkým předstihem, protože je o školu mimořádný zájem. Jak to bylo naposledy s obsazením a zájmem? Zvažuješ, zda by třeba nebylo možné v příští sezoně přidat více turnusů?
Více týdnů není pro nás zatím z časových důvodů možné, ale přemýšlíme o skupině AMATER pro příští rok. Hlásí se mi totiž i rodiče, kluci i holky, kteří by chtěli extra letní výuku. Už letos budu dávat privátní hodiny ve Slaném pro rakouské tatínky, kteří nechtějí jen koukat na své děti, ale sami být součástí hokejového dění.
Jaké další novinky do budoucna chystáš?
Rád bych vytvořil do budoucna projekt pro rodiny, které nemají tu možnost poslat své děti na letní hokejovou školu z finančních důvodů. Nabízí se nám spolupráce s firmami, které by případně tento projekt podpořily. Už teď se snažíme některé rodiny podpořit, ať už tím, že zaplatí jen nejnutnější náklady. Výuku jim nabízím zdarma. Také se aspoň malou částkou snažíme podpořit nadaci RESTART. I letos to nebude jiné. Já sám jsem vyrostl v rodině, kdy tábor či hokejové soustředění nebylo finančně možné. Kdysi mi ale dal Jágr tým šanci, proto bych si přál, aby se to povedlo i mně pro jiné. Zájemci o tento projekt mě mohou kontaktovat na panci26@hotmail.com.
Čím se vyznačuje letošní příprava na ledě v hokejové škole – na co jste se letos zaměřili a co by měla škola dát těm, kteří se jí zúčastní?
Letos máme zase o pár nových trenérských tváří více. Jak z Čech, tak i zahraničí. Také nového kondičního specialistu, který převezme office tréninky a ukáže hráčům nové metody mimo led. Jelikož mám neuvěřitelně skvělého zaměstnavatele, EC RED BULL Salzburg, kde mám možnost navštěvovat trenérské semináře, workshopy a během sezóny se setkávat s trenérskými kapacitami z finské, švédské a zámořské školy, mám pro děti připravené skills tréninky (technický trénink, pozn.). Pro mladší kategorie pak různé formy tematických her, zápasy i závěrečný turnaj.
Každoročně hokejovou školu navštěvují známé osobnosti a zajímavé návštěvy, které mají s hokejem mnoho společného. Kdo se za vámi přijel podívat letos?
Už tradičně navštíví děti náš velký patron Jan Piskáček, který je u dětí nesmírně oblíbený. Dále pak také Tomáš Knotek, který dětem každým rokem rád s Honzou předává medaile i pár autogramů. Také nebude chybět překvapení z mého rodného Litvínova a další hosté z extraligy. Mezi trenéry máme bývalé hráče extraligy, jako je Milan Ruchař, David Zíma či Radek Panoch. Myslím, že jsme se i letos měli na co těšit, my všichni – malí i velcí.
Děkuji za rozhovor
