Folkový Most slibuje hudební zážitky a žánrovou pestrost

Každý festival chce nějakou tu hvězdu či legendu a tady se představí jedna hned na začátku. Charakteristický hluboký hlas, husté vlnité vlasy (svého času „Mánička“), knír…

Petr Spálený a jeho APOLLO band má možná v Mostě a okolí nejvíc příznivců z účinkujících, takže magnet hned na začátek nabitého odpoledne!

Jeho rockově-popová kariéra, která se pak rozpřáhla i přes country a experimentální hudbu, začala profesionálně už v roce 1967 v divadle Apollo bratrů Štaidlových. Ještě předtím ale bubnoval v rokenrolové kapele Crossfire. V roce 1971 byl druhý v anketě Zlatý slavík!

Umí být vesele rozverný (Plakalo baby, Josefína, Dáma při těle) i mrazivě dojímavý (Až mě andělé). Nejbližší, nebo alespoň divácky nejvděčnější, je jeho poloha lehce ironická skepse (Trápím se trápím, Obyčejný muž).

Doprovázen byl zpočátku Apollobeatem svého bratra Jana (později Apollo), který už na konci šedesátých let minulého století ozvláštnil zvuk československé bigbeatové vlny o dechy.

Méně známá je Petrova filmová část kariéry a přece účinkoval v tak známých titulech jako Trhák či Noc na Karlštejně. Příznačně je jeho nejznámější filmovou písní Pane, vy jste vdova skladatele S. Havelky a textaře P. Kopty, titulní hit sci-fi komedie, aktuálně uváděné na jevišti mosteckého divadla. Spálený skládá i hudbu divadelní, byl také členem divadla Semafor. Nyní koncertuje se svou manželkou Miluškou Voborníkovou a dá se očekávat, že i osmdesátiny (* 1944) oslaví na pódiu.

Petra Göbelová, písničkářka a kytaristka s kořeny v Ostravě, vydala už dvě sólové desky – Normální žena (2014) a Někdy (2021) s oblíbenou stejnojmennou písní, ke které vznikl i videoklip. Najdete zde i duet se známým zpěvákem Voxelem.

Vystudovala brněnskou JAMU (obor jevištní technologie), předskakovala Tomáši Klusovi i Chinaski a odjela také celé úspěšné turné s Pokáčem. Nazpívala s ním duet Láska na vsi.

Štíhlá dívka s hezky zabarveným, hladivým hlasem píše, skládá a zpívá své vlastní pop-folkové písně o všem, co ji napadne, prostě o světě kolem sebe. Na festivalu bude představovat svěží, ba nejmladší krev mezi řadou až legendárních hudebníků a uskupení.

Často vystupuje také s malou kapelou, kterou spolu s ní tvoří dva muzikanti se čtyřmi křestními jmény – na bicí hraje Vojtěch Lukáš a na baskytaru Michael Kuba.

Na youtube si může pustit třeba klipy k jejím singlům Velká holka nebo Nerozhodný typ.

Jiří Schmitzer, 73letý folkrockový písničkář a zpívající dramatický i komediální herec. Je dlouholetým členem Divadla Ypsilon (od roku 1985), předtím působil v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Stal se výraznou postavou řady filmů a seriálů – od Marečku, podejte mi pero, v němž si zahrál syna svého i opravdového otce Jiřího Sováka, přes Chalupáře, kde hrál pro změnu jeho vnuka, Slavnosti sněženek, Postřižiny, Cestu na jihozápad, Černé barony, Bumerang, Zdivočelou zemi, Krásku v nesnázích či Gympl, až po Staříky. A také v seriálu MOST! Čtyřikrát obdržel cenu Český lev.

Prakticky stejně dlouho si své umělecké působení zpestřuje s dvanáctistrunnou kytarou prezentací svých vlastních skladeb, které jsou těžko zařaditelné, takže je poslouchají rockeři i folkaři. Sám svou produkci označuje jako akustický punk. Kdo si ho zafixoval v rolích drsných či zlostných chlapů, bude překvapen, protože často v jeho písních i v doprovodném slovu nechybí humor a pohoda. Vysvětluje zdroj své inspirace k jednotlivým písním a nastiňuje, jak vznikaly. Představení tak tvoří jeden nerežírovaný celek.
Vydal čtyři alba: Recitál, Šílenec, Bouda a Sbírka kiksů. Jiří Schmitzer skládá také hudbu filmovou a divadelní (Ypsilonka, Národní divadlo, Činoherní studio). Legenda č. 2…

Devítičlenná Asonance má kořeny ještě hluboko před rokem 1989. Začátky jsou spojeny s rokem 1976, gymnáziem Jana Nerudy v Praze a se zakládajícím a dodnes aktivním členem kapely Janem Lašťovičkou, uměleckým vedoucím a hráčem na irské loketní dudy, kytaru a buzuki. První LP (Dva havrani) vydala Asonance v roce 1992. Nyní se věnuje hlavně irské a skotské hudbě, zejména baladám této provenience, ale hraje i jiné, rytmické a ještě vděčnější písně, zejména v jejich podání…

Považovali se a snad stále se považují za amatérskou skupinu, přesto v roce 2011, když slavili 35. výročí svého založení, vyprodali Lucernu. Složení se kromě výše uvedeného ustálilo (?) na houslích, perkusích, basové kytaře, bicích, klávesách, uslyšet můžete také mandolínu a flétnu.

V červnu hráli v Praze, Brně, Doksech a Třeboni.

JAMAIR možná většině hudebních fanoušků tolik neřekne. Proč tedy zrovna oni ve finále? Stačí nezvyklé a trochu exotikou vonící jméno rozklíčovat a hned se ve fajnšmekrech určitě vzbudí zvědavost – když ne přímo touha je vidět a slyšet.

Tohle sdružení spojuje tři výrazné hudební osobnosti naší scény, ovlivněné různými žánry a kulturami, na sebe navázané a propojené, se sálavou spojenou energií na koncertech.

Jakub Racek (* 1973), zpěvák a skvělý bluegrassový kytarista byl jako takový několikrát oceněn jako kytarista roku. Vydal i sólové album. S kytarou coby svým nejoblíbenějším nástrojem je srostlý, což se projevuje jak na bohaté škále stylů, tak na lehkosti jeho hry.

Mario Biháry (* 1977) je všestranný nevidomý hudebník, který hrál v řadě seskupení a podílel se na různých projektech. Výrazný talent na sebe poprvé upozornil hlavně ve skupině Koa a celkově šestiletou úspěšnou spoluprací se Zuzanou Navarovou a také Ivanem Gutiérrezem. Ať hraje na akordeon, klavír, klarinet či piano nezapře silné romské hudební cítění, se kterým se rozpřahuje přes více žánrů. Vystoupil i s Plavci, skupinou Buty či Janou Kirschner.

Irena Budweiserová? Dodávat asi mnoho netřeba. S výjimečným a pronikavým hlasem řadu let vynikala v Tichotově sezpívaném a sehraném Spirituál kvintetu, který ukončil aktivní činnost před dvěma lety. (Jeden ze svých posledních koncertů tehdy odehrál na FM v Mostě). Irena v něm byla tak výraznou osobností, že nebylo divu, když si odskakovala i k sólové činnosti.

Takhle to půjde za sebou na „Benďáku“ v sobotu 22. července od půl třetí odpoledne do deseti večer, jen s půlhodinovými pauzami. Až před finále budete mít na občerstvení a třeba i procházku kolem vody hodinku.