Ústecký kraj se dlouhodobě drží na druhém místě hned po hlavním městě v drogové promořenosti. Není to nijak lichotivá příčka. Nejde totiž jen o problém samotných drogově závislých, ale o problém bezpečnosti v celém kraji. Podle ředitele organizace Most k naději Lubomíra Šlapky je sice v Ústeckém kraji finančních prostředků na protidrogovou politiku směšně málo, ale situace se pomalu zlepšuje. Lubomíra Šlapky jsme se také zeptali, jak je to s drogami kolem nás a jak moc se nás týkají…
Jak souvisí problém drogové promořenosti s bezpečností v kraji?
Co naplat, drogy s sebou přináší kriminalitu, často i velmi závažnou trestnou činnost. Zároveň má užívání drog vliv na zdravotní stav populace. Při sdílení injekčních stříkaček mezi toxikomany dochází k přenosu různých nemocí, mezi nejzávažnější patří žloutenka typu C a nebo nákaza virem HIV. Předchozí čtyři roky krajské protidrogové prevence posilují a řeší jak ono sociální hledisko zneužívání drog a prevenci, tak i bezpečnostní hledisko, které má dopad na každého z nás, protože jak za drobnými krádežemi, ale i násilnými trestnými činy v našem regionu, je často právě drogová závislost či drogová kriminalita.
Jaké jsou nové moderní postupy v protidrogové prevenci, které byste rád aplikoval na Mostecku?
Ústecký kraj je zasíťován nejen protidrogovými centry, prakticky v každém okresním městě je K-centrum, ale jsou tu i služby následné péče, doléčováky a další pomocné služby, které ani zdaleka nepomáhají pouze toxikomanům, ale i jejich blízkým. Ať se to komu líbí či nikoli, toxikoman je něčí dítě. Má rodiče, bratry, sestry, tety, dědečka s babičkou a právě nejbližší rodina trpí nejvíce, když jeden z členů je drogově závislý. Drogy jsou stále dostupné na trhu a trh je přesycen různými psychoaktivními látkami. To způsobuje, že jednu dávku pervitinu lze tady na severu koupit i pod 200 Kč. Jedním z účinných přístupů k minimalizaci šíření drog je primární a sekundární prevence.
Co taková prevence obnáší?
Především osvětovou práci s dětmi, nejlépe od páté třídy. Rodiče však nemohou a nesmí spoléhat na to, že výchovnou a preventivní funkci za ně převezme jenom škola. To je přesně ta chyba, kterou mnozí dělají. Myslí si, že výchovné a sociální vztahy dítěte vyřeší škola, to je omyl, který vede v krajním případě až k diagnóze závislosti. Aby se mohla zavádět modernizace protidrogové prevence, je zapotřebí posílit a stabilizovat její financování.
Lze působit na mladé lidi prostřednictvím sociálních sítí?
Určitě ano. Je to další účinná metoda prevence. Tato činnost však stojí peníze, a navíc by se jen těžko podporovala z jednoho zdroje. My jsme zavedli anonymní schránku na našich webových stránkách www.mostknadeji.eu, tam může každý, kdo má problém, tedy nejen s drogami, dětmi, nemocemi, napsat svůj dotaz, žádost, poznatek, prosbu či svůj příběh a my mu ve stanovené lhůtě nejen odborně poradíme, ale jsme schopni jej nasměrovat na další sociální služby a odborníky.
Na co zejména by si měli dávat rodiče pozor, v kolika letech dítěte si začít všímat varovných signálů?
Rodiče by měli vytvořit s dítětem vztah vzájemné důvěry. Sledujeme trendy, že i ve vysokoškolsky vzdělaných rodinách je u dětí toxikomanie jako důsledek nezájmu či neochoty rodičů zabývat se běžnými problémy svého potomka. Co pak nastane, je ustálený a stále smutný model – dítě si najde kamarády. V partě se najde obvykle někdo, kdo přinese drogu a začne často velmi tragická a dlouhá „jízda“, která v tom lepším případě končí nějakým infekčním či virovým onemocněním a v tom horším i smrtí, nemluvě o ostudě, vězení, dluzích a dalších jevech, které rodinu i samotného uživatele drog zpravidla postihují. Rodič by měl znát nejbližší okruh kamarádů svého dítěte. Měl by vědět, co dítě dělá v době, kdy rodič není doma. Měl by občas sledovat sociální sítě, aby včas zachytil signály své ratolesti, například selfie s hořícím jointem v ústech už i totálnímu ignorantovi napoví, že ratolest se vymkla z dosahu.
Jaké jsou další možnosti?
Další cestou k minimalizaci užívání drog u dítěte je komunikace. Prostě nehledět jen na vydělávání peněz a na svoje problémy, ale přijmout skutečnost, že dítě, mladý člověk může mít také celou řadu vážných i banálních problémů a kdo jiný mu může pomoci než jeho nejbližší. Dopustí-li rodič, že jeho dítě jej nebere ani jako rodiče, ani jako autoritu dospělého, pak je to přesně chvíle k rychlé a zásadní intervenci. Děti jsou u nás ohroženy už mezi 11. a 17. rokem, kdy právě vliv vrstevníků a starších kamarádů bývá příčinou drogové kariéry. V případě podezření na drogovou závislost se lze obrátit na K-centrum v Mostě a v Litvínově Janově na naše poradenské pracoviště. Dobře pracují i sociální úřady, které mohou navést celou rodinu k odborníkům v rámci koordinovaného přístupu. Máme tady i anonymní Linku duševní tísně 476 701 444, která nonstop telefonicky pomůže komukoli v krizi. Další služby a námi ošetřované lokality v rámci Ústeckého kraje jsou uvedeny na našem webu.
