Obětem tragédie na dole Nelson III se poklonili hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, poslanci i zástupci okolních obcí a hornických spolků z české i německé strany. Od havárie uplynulo 83 let. Vyžádala si 142 obětí.
Pietního aktu u pomníku obětí nelsonské tragédie se zúčastnili hejtman Oldřich Bubeníček, poslanec Bronislav Schwarz, poslanec Vlastimil Vozka, zástupci těžební společnosti Vršanská uhelná a hornických spolků z Čech i Německa. Podle historiků neštěstí předcházela četná varovná znamení. Tehdy jich ale vedení dolu Nelson III nedbalo. Ve středu 3. ledna 1934 mezi čtvrtou a pátou odpolední bylo na oseckých ulicích ještě živo. Pak se ale začala země chvět. Nikdo nevěděl, co se děje. Vysvětlení přinesli až lidé, přibíhající do města, kteří viděli směrem od Nelsonu vyšlehnout plamen vysoko do oblak a zároveň cítili chvění země. Pak už se do Oseka z okolních měst a obcí rozjeli hasiči. Těžní věž byla výbuchem silně nakloněna, klece na kolech ve věži, část třídírny silně pobořena a v plamenech. Do jámy č. VIII na silnici mezi Osekem a Loučnou sfárala nepoškozeným těžným zařízením záchranná četa, vynesla však na světlo denní jen několik mrtvých. Kvůli vlastní bezpečnosti však nemohli pobořeným dolem postoupit dále a museli se vrátit. Teprve druhý den bylo jasné, že kromě čtyř mladých horníků, se ze směny nezachránil nikdo. Horníci zemřeli přímo při výbuchu, či následně otravou kysličníkem uhelnatým. „Je důležité, abychom si takovéto tragédie stále připomínali. Abychom vzpomínali na ty, kteří zemřeli a po kterých tady zůstaly desítky sirotků a vdov. Horníci byli pro mě vždy velmi váženým zaměstnáním a za jejich práci jsem jim velmi vděčný,“ uvedl při pietním aktu hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček. Osecké neštěstí je třetí největší hornickou katastrofou na území nynější České republiky.
