Jiřina byla jedináček. Tatínkova holčička. Rodiče na ni byli pyšní, jejich svět se točil jen kolem holčičky. Vždy měla, co chtěla. Rodiče svůj čas věnovali pouze jí. Měla dětství, ze kterého mohla čerpat sílu po zbytek života. Byla šťastná a usměvavá. Nikdy se nesetkala s něčím zlým. Její otec obrátil každý kámen na cestě své holčičky, jen aby měl jistotu, že jí nic špatného nepotká. Jiřina se nikdy moc nestýkala se svými vrstevníky. Ne, že by se dětem vyhýbala. Raději ale čas trávila při zábavě s rodiči. Na výletech a dovolené, při sportu. Když jí bylo devatenáct let, poprvé se zamilovala. Michal pracoval jako kurýr u stejné firmy, kam po maturitě nastoupila do účtárny. Její rodiče nebyli s výběrem své dcery nijak nadšení. Pro Jiřinu si představovali staršího muže s postavením, který by ji dokázal zajistit. Jiřina se jim ale poprvé ve svém životě postavila. Michal byl její princ. Kluk jejích snů. Fantastický milenec, který ji provázel po jí dosud neznámých cestách sexu. Byla mladá, láska jí stoupala do hlavy. Zlobila se na rodiče, kteří se na Michala netvářili nijak přívětivě. Když se na něj její táta začal vyptávat ve firmě, kde oba pracovali, sbalila si věci a odstěhovala se od rodičů. Michal měl malý pronajatý byt. Najednou si konečně přišla dospělá. Uklízela, vařila, vedla jejich malou domácnost. Michala začala rozmazlovat. Dbala na to, aby měl vždy všechno oblečení vyprané a nažehlené. Připravovala jídlo, které měl Michal rád. Dělala všechno pro to, aby se s ní cítil stejně dobře, jako ona s ním. K rodičům chodila vždy jen na chvíli a bez Michala. Michalovi ale začalo vadit, že ho Jiřininy rodiče ignorují. Tlačil na ni, až ji přesvědčil. Michal měl vlastně pravdu. Rodiče neměli právo mluvit jí do života. Michal sice neuměl vydělat peníze a v domácnosti nechával všechno na ní, ale bylo jí s ním krásně. Chtěla s ním žít. Přestala k rodičům chodit. Bylo jí sice smutno, ale přesvědčila se, že je pro ni Michal důležitější. Táta jí občas zavolal, dokonce jí nabízel, ať přijde i s Michalem. Ten se ale zasekl a nechtěl o tom ani slyšet. Když Michal skončil v práci, měla obavu, jak všechno zvládnou jen s jejím platem. Věděla ale, že Michal nemohl jednat jinak. Jeho nadřízený si na něj zasedl. Dával mu tu nejhorší práci, ponižoval ho. Michal byl přesvědčen, že za tím stojí její otec. Určitě se s jeho šéfem zná a napovídal mu o něm něco zlého. Nechtěla tomu uvěřit, ale bylo jí Michala líto. V práci se trápil, a tak bylo jen dobře, že dal výpověď. Prostě se trochu uskromní. Začala víc počítat. Zaplatit nájem jen z jednoho platu a ještě uživit dva lidi nebylo jednoduché. Věřila, že si Michal brzy najde jinou práci. Je přeci tak schopný. Michalovi se ale doma zalíbilo. Každý den byla víc a víc nervózní. Hledala pro Michala omluvu, ale nenacházela. Pak se rozhodla, že s ním promluví. Tehdy se poprvé rozzuřil. Takhle ho ještě nikdy neviděla. Křičel na ni, že není žádný flákač, který by žil z její milosti. Házel kolem sebe věcmi. Pak práskl dveřmi a odešel. Seděla doma a čekala, až se vrátí. Bylo jí úzko. Bylo to poprvé, co se pohádali. Michalova reakce ji překvapila. Přemýšlela, co řekla špatně a jak jinak se měla zachovat. Byla to její vina. Chudák Michal se cítil špatně, že nemá práci a ona mu to ještě připomínala. Michal přišel až druhý den. Přinesl kytku a omluvil se. Byla šťastná. Je přesně takový, jako si vždy myslela. Dokonalý. Další týden zjistila, že zmizely všechny peníze, které měla na celý měsíc. Opatrně se zeptala Michala, co s penězi udělal. Následoval další jeho výbuch. Tentokrát ale dostala od Michala ránu pěstí. Šokovaná zůstala ležet na zemi, tekly jí slzy po tvářích, když poslouchala, jak se Michal obléká. Pak jen bouchly dveře. Byl pryč. Plakala do rána. Druhý den se Michal vrátil. Chtěla být uražená. Chtěla se s ním rozejít. Přišel, objal, ji. Plakal a prosil. Odpustila mu. Půjčila si peníze, aby přežili do výplaty. Michal slíbil, že si od příštího měsíce najde práci. Bude se o ni starat. Chtěl s ní mít dítě. Chtěl s ní žít po zbytek života. Znovu ji zbil za dva dny. Tentokrát to bylo ještě horší. Povalil ji na zem, kopal do ní. Chránila si hlavu. Když odešel, sbalila si věci. Jen čekala, až se vrátí. Prožili spolu i krásné chvíle, zasloužil si, aby se s ním rozloučila, než se vrátí k rodičům. Tentokrát byla rozhodnutá. Nedovolí Michalovi a nikomu, aby ji bil. Michal přišel a znovu ji přesvědčil. Změní se. Řekl jí, že se zabije, jestli od něj odejde. Nakonec se nechala přesvědčit. Týden bylo vše v pořádku. Byla šťastná, že je vše stejné jako dřív. Věřila, že se Michal změnil. Všechno byla její vina. Ona ho dráždila. Připomínala mu nepříjemné věci, vyčítala mu peníze. Mohla přijít o životní lásku, kvůli pár korunám. Když přišla z práce, byl Michal doma. Chtěla si s ním promluvit o budoucnosti. Chtěla se omluvit a říct mu, jak ji mrzí, že nemá práci a je na ní závislý. Jen ale začala mluvit, Michal se znovu rozzuřil. Řval na ni, že na ni kašle. Otevřel dveře a začal vyhazovat její věci z bytu na chodbu. Nechce s ní nic mít. Chce, aby mu zmizela ze života. Byla to nejhorší, co ho v životě potkalo. Snažil se ji vystrkat z bytu ven. Klečela na zemi a objímala mu kolena. Prosila ho, ať ji nevyhazuje. Udělá všechno, co bude on chtít. Najde si ještě jednu práci, bude se o něj starat. Michal byl ale jak nepříčetný. Zbil ji a skopal, pak ji vystrčil z bytu na chodbu. Práskl dveřmi. Seděla na chodbě, hlavu opřenou o zeď. Po tváři jí tekla krev, Téměř neviděla přes podlitiny na očích. Bolelo ji celé tělo, ale víc ji bolelo srdce. Neuměla si představit život bez Michala, ale zároveň si neuměla představit život s ním. Dělalo se jí špatně. Michal ji několikrát tvrdě zasáhl do břicha a do zad. Neměla sílu se zvednout. Odplazila se ke kabelce, chtěla zavolat rodičům. Vytočila číslo, chvíli telefon vyzváněl. Pak se vypnul. Byl vybitý. Stočila se do klubíčka. Šeptala Michalovo jméno. Pak ztratila vědomí. Michal se zatím uklidnil. Měl Jiřinu rád. Měla pravdu. Byl k ničemu. Rozhodl se, že hned ráno ji najde a odprosí ji. Změní se. Ráno otevřel dveře bytu. Na chodbě ležela Jiřina stočená do klubíčka. Byla mrtvá.
