Takové místo hledal dlouho. Staré stavení stálo na okraji lesa. S vesnicí ho spojovala úzká silnice. Ze zahrady bylo sice vidět dům nejbližších sousedů, ale obě usedlosti dělily velké a zarostlé pozemky. Ten pozemek ho uchvátil hned, jak ho poprvé objevil. Jako by ho někdo volal. Cítil tu přítomnost nadpřirozených sil. Hned věděl, že ten dům musí mít. Pozemek i dům vypadaly opuštěně. Odvážil se vejít do zahrady a obešel zamčený dům ze všech stran. Nic nenasvědčovalo tomu, že by ho někdo obýval. Okenice byly zavřené, dveře zamčené. Chvíli zůstal stát před domem a nasával atmosféru toho místa. Kolem něj proudila energie, jakou už dávno necítil. Věděl, že ten dům musí mít. To je místo, kde může žít. Historie a všechny duše lidí, kteří tu kdy žili, byly přímo hmatatelné. Rozhodl se, že udělá vše pro to, aby ten dům získal. Nejprve se vypravil k sousedům. Vyptal se důkladně na majitele. Prý zvláštní člověk, uzavřený. Dřív s rodinou jezdili často. Měl mladou ženu a krásnou holčičku. Po tom neštěstí se už ale neobjevil. Dům zavřel a už nepřijel. Jedno léto se holčička ztratila. Hledali ji všichni. Zapojila se celá vesnice. Dítě zřejmě zaběhlo do lesa. Už ji nikdy nenašli. Mladá maminka byla tenkrát jako šílená. Hledala své dítě v okolních lesích všude, přestože záchranáři pročesali důkladně celé okolí, nasadili psy i termovize. Otec rodiny byl tenkrát v zahraničí a matka s dítětem byly na chalupě samy. Druhý den hledání přišla velká bouřka a do ženy uhodil blesk. Byla tenkrát na místě mrtvá. Uprostřed bouře stála na zahradě a dívala se k lesu, jako by tím mohla své dítě přivolat zpět. Policie dlouho vyšetřovala i otce rodiny. Nakonec se ale potvrdilo, že v celém případu prsty neměl. Soused byl hovorný, předal mu i telefonní číslo na majitele. Měl ho pro případ, že by se s chalupou stalo něco, co by si žádalo majitelovu přítomnost. Vyslechl si ten příběh a věděl hned, co se tenkrát v chalupě stalo. Ta žena neuměla komunikovat s mrtvými. V domě byl zřejmě duch jednoho z předchozích majitelů. Byl rozzlobený a ta rodina mu překážela. Dítě proto odvedl a ženu zabil. Muž měl štěstí, že se do domu už nevrátil. Neměl strach, i když věděl, co se v domě stalo. O to víc po něm toužil. Byl si jistý, že on dokáže s duchem žít pod jednou střechou. Bude čerpat energii toho místa. Věděl, že se jeho život v tomto domě naplní. Majitel domu se s ním nejprve vůbec nechtěl bavit. Pak ale souhlasil, že se sejdou. Byl ochotný dům prodat. Nesmlouval o ceně. Chtěl se nemovitosti zbavit už dávno, ale neměl sílu to řešit. Když si kupce našla sama, nebyl proti. Nechtěl s tím domem už mít nic společného. Domluvili se na všem. Muž mu půjčil klíč od domu, aby si ho ještě před podpisem smlouvy mohl prohlédnout. Když znovu vešel na tu zahradu, naježily se mu chlupy po těle. Byl si jistý, že v domě je stále duch, který měl na svědomí to dítě i matku. Odemkl si a vešel do tmavé místnosti. Vzduch tu byl zatuchlý, dávno nikdo nevětral. Prošel všemi místnostmi. Nezajímalo ho vybavení. Vnímal vibrace, které jím prostupovaly. Pak ho uviděl. Jasněji, než si kdy představoval. Byl to spíš chlapec, než muž. Kontury jeho postavy se chvěly. Natáhl k němu ruku. Chtěl se ho dotknout. Ucítil mrazivý závan a zvláštní zápach. Téměř nemohl dýchat. Postava před ním se nehýbala. Přesto, jako by splynula s ním. Najednou věděl, co musí udělat. Ten duch si žádal ještě život otce rodiny. Toho posledního, který mu unikl. Musí mu ho dát, aby mohl s duchem žít pod jednou střechou v míru. Nepromluvil, jen pokýval hlavou. Věděl, že to je závazný slib. Otočil se a z domu odešel. Ještě ten den se majiteli znovu ozval. Chce smlouvu podepsat, ale musí se sejít v tom domě. Je tam ještě pár drobností, které je nutné probrat přímo na místě a zapsat do smlouvy. Muž nakonec kývl. Jen jednou, naposledy ještě může do toho domu jít. Pak už ho navždy pustí z hlavy a začne znovu žít. Domluvili si den, kdy se v domě sejdou. Čas před tím věnoval bádání. Potřeboval vědět, na koho v domě narazil. Zašel na obecní úřad, kde ho nechali nahlédnout do kroniky. Netrvalo dlouho a narazil na ten příběh. První majitel domu měl syna a dceru. Zápis byl stručný, ale pochopil, co se v domě odehrálo. Opilý muž se vrátil domů, sekerou ubil nejprve svou malou dceru. Synovi, který sestru bránil, sekerou téměř usekl hlavu. Matka nechala obě děti napospas šílenému muži a utekla. Později sama skončila v blázinci. Vraha se nepodařilo dopadnout. Utekl a nikdy nebyl potrestán. Bylo jasné, že v domě je stále duch zabitého chlapce. Čeká na svou příležitost, jak dokončit, co začal. Zabít otce a potrestat matku, která své děti nebránila. Žena už byla mrtvá, zbývá muž. Setkali se před domem. Muž byl nervózní, místo mu bylo zjevně nepříjemné. Vešli do domu. V batohu, který měl na zádech, nesl sekeru. Zeptal se jen pro formu na pár provozních věcí, které ho vlastně ani nezajímaly. Muž ochotně odpovídal. Pak už sedli ke stolu a podepsali smlouvu. Vytáhl mobil a poslal na mužův účet celou kupní cenu. Teď byl dům jeho. Podali si ruku. Díval se přes mužovo rameno na chvějící se stín mladého chlapce. Pokýval hlavou. Musí to udělat. Když se muž otočil k odchodu, vytáhl z batohu sekeru a zasekl mu ji do zátylku. Další ranou téměř oddělil hlavu od trupu. Podíval se na chlapce. Silueta postavy byla světlá, klidná. Pak zmizela. Odtáhl mrtvého do jeho auta a odvezl ho na místo, které si předem vybral. Shodil auto do zatopeného kamenolomu. Sledoval, jak se za ním zavřela temná hladina. Vrátil se zpět do domu a důkladně ho uklidil. Starý koberec potřísněný krví odvezl na skládku. Druhý den za ním přijeli policisté. Hledali pohřešovaného. Vylíčil jim, jak podepsali smlouvu, on zaplatil a muž odjel. Nic o něm neví, nezná ho. Policie kolem něj slídila dalších několik týdnů. Neměli ale tělo, motiv ani důkaz. Ducha toho chlapce už v domě nepotkal. Jen soused mu za pár dnů oznámil novinku. Po dlouhé době se našla ta ztracená holčička. Tenkrát ji unesl bezdětný manželský pár ze sousedního Německa, který ji chtěl vychovávat jako vlastní dceru. Když se na vše přišlo, vrátilo se dítě domů. Starat se o holčičku prý bude dospělý nevlastní bratr.
