Dílo Jaroslava Klápště (1923-1999) má kořeny v meziválečné moderně, s níž přišel do styku zejména prostřednictvím svých učitelů z Vysoké školy uměleckoprůmyslové – Františka Tichého a Emila Filly. Tuto tradici však rozvinul zcela svébytným způsobem a stal se tak jednou z výjimečných postav českého výtvarného umění 2. poloviny 20. století.