Jejich učitel zoologie se jí líbil už od chvíle, kdy poprvé vešel do jejich třídy. Opálený, s dobrou figurou, chlápek v nejlepších letech. Sálala z něj jistota a sebevědomí, které kluci jejího věku postrádali. Měl zvláštně zelené oči schované za obroučky moderních brýlí. Dodávaly mu chlapecký zjev. Navíc měl takové zvláštní sexy jméno. Maxim. Zkoušela si před zrcadlem, jak vypadá, když jeho jméno smyslně šeptá. Přitažlivá byla i jeho zvláštní záliba. V kabinetu měl terária plná hadů. Ne domácích mazlíčků, jaké má doma kdekdo. Nebezpečné druhy, jejichž kousnutí mohlo vyvolat okamžitou smrt. Málokdo v jeho kabinetu byl, studenti si ale o jeho teráriích vyprávěli hrůzostrašné historky. Celý prvák a druhák jí vydržela platonická láska k Maximovi, zbožné obdivování. Ve třeťáku už ale byla jiná. Dospělá žena, žádná holčička. Věděla, co chce. A byla zvyklá, že to také dostane. Patřila k nejhezčím holkám na škole. Kluci jí nadbíhali. Dělala si s nimi, co chtěla. Mohla mít každého, na kterého kývla prstem. Rváči i šprti, všichni o ni stáli. Byla trofej, která klukům přinášela prestiž a uznání. Dělalo jí to dobře. Nevadilo jí, že ji mají spolužačky za mrchu. Smála se jim, když se snažily napodobit její účes nebo styl oblékání. Z krásného káčátka vyrostla ještě krásnější labuť. Maxim si všiml, jak se změnila a v hodinách jí věnoval více pozornosti. Usmíval se na ni, o přestávkách s ní několikrát zapředl hovor. Bylo jasné, že i on ji chce. Byla si jistá. Vždyť to byl jenom chlap. Stačilo ukázat mu kousek nahého těla, větší výstřih, rafinovaně střiženou sukni. Ten den měli zoologii jako poslední hodinu. Balila si věci dlouho, čekala, až většina spolužáků odejde. Pak, aby ji nikdo neviděl, proběhla chodbou do patra, kde měl Maxim kabinet. Olízla si rty a rozepla ještě jeden knoflíček dřív, než zaklepala. Jeho hlas ji pozval dál a ona v něm slyšela vzrušení a touhu. Čekal ji. Během hodiny k ní vysílal žádostivé významné pohledy. Rozuměli si beze slov. Otevřela dveře a vešla dovnitř. Věděla, že vypadá jako splněný sen všech mužů. Maxim na ni upíral oči, vpíjel se do jejích křivek. Smyslně se usmála. Konečně má Maxima tam, kde ho už roky chtěla mít. Jeho hlas zněl chraplavě, když se jí zeptal, čím jí může pomoci. Znovu se usmála. Přišla až těsně k němu, vzala ho za ruku a vsunula si ji do výstřihu. Přitiskla se k jeho stehnu. Zaklonila hlavu, až jí vlasy splývaly do pasu. Nastavila mu hrdlo k polibku. Dlaní přejížděla po jeho svalnaté hrudi. Pak přišla studená sprcha. Maxim ji chytil za ruku a mírně od sebe odstrčil. Klidným hlasem jí řekl, že se musela splést. On se se svými studentkami osobně nestýká, i když ona je mimořádně krásná žena. Pak ji požádal, aby odešla a ujistil ji, že na celou scénu zapomene. Stála před Maximem s rozepnutou halenkou rudá hanbou. On ji odmítl. Ona se mu nabídla a on ji odmítl. Nemohla tomu uvěřit. Najednou už jí nepřipadal přitažlivý. Chlap, který má nejlepší léta za sebou. Obrýlený v seriózním obleku, postavu, která by zasloužila pár hodin v posilovně. Mžoural na ni přes obroučky trapných brýlí. Nenáviděla ho, až se jí chtělo brečet. Otočila se na podpatku a utekla. Měla štěstí, že ji nikdo neviděl. Hanbou by se propadla. Vzala si své věci a utekla ze školy. Doma se zavřela v pokoji a vzteky brečela. Takové ponížení. Už nikdy nemůže do stejné školy. To je konec. Jestli se někdo dozví, že ji ten chlap odmítl, musí se zabít. Teprve po několika hodinách, kdy vztek střídal pláč a lítost, se dokázala uklidnit. Začala přemýšlet o pomstě. Maxim ji ponížil a ona mu to nedaruje. Nazrál v ní plán. Už věděla, co udělá. Druhý den ve škole byla zamlklá. Nesmála se na kluky, nelaškovala s nimi jako obvykle. Dělala celý den smutnou a ani se nemusela příliš přemáhat. Čekala na svou příležitost. Milan ji miloval už dlouho. Snažil se stále, aby si vybrala jeho. Občas s ním někam šla, dala mu malou naději. Udržovala si ho. Nebyl tak špatný. Docela hezký kluk, ostatní ho brali. Teď se jí jeho láska hodila. Po škole na ni čekal. Chtěl ji doprovodit domů. Mámil z ní, co se jí stalo, proč je tak smutná. Nakonec se mu rozbrečela v náručí. Řekla mu všechno. Jak ji Maxim stále obtěžoval, naznačoval v dvojsmyslech, dělal jí návrhy. Včera ji po vyučování požádal, ať za ním přijde do kabinetu. Nechtěla, ale neodvážila se učitele neposlechnout. Vrhnul se tam na ni, jako zvíře. Znásilnil ji. Než ji pustil, ještě jí vyhrožoval, že jestli někomu něco řekne, všechno popře a nechá ji vyhodit ze školy. Milan byl vzteky bez sebe. Musí na policii, všechno nahlásit. A řediteli školy. Všechno odmítla. Prosila ho, aby nic nedělal. Musel jí slíbit, že nikomu nic neřekne. Tiskla se k němu, líbala ho, hladila. Byla si jistá, že Milan nikomu nic neřekne, ale že to také nenechá jen tak. Milan šel za učitelem hned druhý den. Postával na chodbě u jeho kabinetu a čekal na příležitost. Dočkal se až před poslední hodinou. Učitel vyběhl na chvíli z kabinetu na záchod a nezamkl dveře. Milan se vplížil dovnitř. Celou jednu zeď zabíraly police s terárii. Pospíchal. Všechny je chtěl otevřít a pustit Maximovy vzácné sbírky dřív, než se učitel vrátí. Chtěl, aby se hadi rozlezli po škole a Maxim měl problémy. Určitě ho kvůli ohrožení studentů vyhodí ze školy. Otevřel je všechny. Někteří hadi už vylézali z terárií ven. Neměl z toho příjemný pocit. Měl strach. Pozoroval plazy a couval zpět ke dveřím. Nespouštěl je z očí. Nevšiml si malého hádka, který se mu svíjel u nohou. Teprve, když ucítil štípnutí a ostrou bolest nad kotníkem, uvědomil si, co se vlastně stalo. Rozeběhl se ke dveřím. Chtěl se okamžitě dostat ven, když se mu zatočila hlava a upadl. Další uštknutí už necítil. Když se Maxim vrátil do kabinetu, ležel jeden ze studentů na zemi v bezvědomí. Terária byla otevřená. Bylo jasné, co se stalo. Hned přivolal záchranku a sám začal dávat studentovi umělé dýchání a masáž srdce. Když přijel lékař, mohl konstatovat jen smrt. Student zemřel na prudkou alergickou reakci na hadí jed, který by jinak dospělému člověku příliš neublížil.
