Hejtman Jan Schiller poslal obyvatelům Ústeckého kraje do nového roku jednoduché, ale v této době důležité přání – abychom k sobě byli trochu milejší, uměli si naslouchat a respektovat i jiný pohled na svět. V tomto roce vstupuje krajská vláda do posledního roku svého volebního období. Co za sebou hejtman vidí, když se ohlédne a jaký bude letošní rok pro obyvatele Ústeckého kraje?
Pane hejtmane, co vidíte, když se ohlédnete tři roky zpátky?
Vidím spoustu dobře odvedené práce. Vidím investice, na které předchozí vedení kraje nemělo odvahu, vidím modernizované a stále se rozvíjející nemocnice, vidím dotace směřující tam, kde mohou opravdu pomoci. Důležité ale je, že Ústecký kraj je region s vizí a velkým potenciálem do budoucna, třeba ve využití vodíku.
Ze všech hejtmanů jste dostal asi nejvíc „naloženo“. Ničivé tornádo, covid, válka na Ukrajině a s tím spojená smršť vládních opatření. S čím jste bojoval, potažmo ještě bojujete nejvíc?
Pravdou je, že kromě práce pro kraj, kterou jsem měl v plánu, jsme se jako vedení museli postavit i úplně nečekaným výzvám. Za největší považuji asi požár Českého Švýcarska. Myslím, že mohu říci, že jsme to zvládli se ctí a s maximální snahou situaci řešit a pomoci potřebným. Co mě pak mrzí, je realita – jakmile z místa odjedou televizní štáby, všechny silné sliby a návrhy ministrů jsou okamžitě zapomenuté. Přitom ta lokalita potřebuje pomoct nastartovat právě teď.
Má hejtman vůbec v tak náročné době čas relaxovat? Pokud ano, prozradíte jak?
Alespoň nějaká forma relaxu je nezbytná, aby člověk nevyhořel. Vždyť pro některé lidi je hejtman jako taková poslední možnost pomoci, obracejí se na mě s osobními příběhy a prosbami. Samozřejmě, kde je to možné, snažím se pomoci, někdy stačí i jen dobře poradit. No a odpočinek, v mém případě to je v dílně. Rád něco vyrobím vlastníma rukama a moc rád si na to koupím nějaké skvělé moderní nářadí.
Jak náročný bude tento rok z pohledu státního „dietního“ balíčku pro Ústecký kraj?
Naštěstí mohu říct, že na krajský rozpočet zatím opatření nijak ničivě nedopadají. Podařilo se nám i pro všechny příspěvkové organizace vysoutěžit energie za slušnou cenu (i když bych si ji pořád uměl představit nižší), máme v plánu řadu nezbytných investic. Samozřejmé ale je, že si musíme dobře nastavit priority a snažit se také šetřit, kde je to možné. Snažíme se to ale nepřenášet na občany. Například krajská doprava letos nezdraží, a to i přesto že se zvedá DPH na jízdné.
Velký problém Ústeckého kraje se jmenuje „vyloučená lokalita“ a s ní spojené sociální dávky, obchod s chudobou a exekuce. Je vůbec nějaké „světlo na konci tunelu“?
Naštěstí to vypadá, že příslušná ministerstva vyslyšela hlasy starostů z terénu, takže dochází k úpravě výplaty sociálních dávek. Systém by měl být konečně nastavený motivačně. A také se připravuje zákon o dostupném bydlení, v rámci kterého už by se pracovalo se skutečně aktuálními cenovými mapami nájmů, aby se obchodníkům s chudobou jejich kšefty přestaly vyplácet.
Kdy se podle vás podaří zamezit obchodu s chudobou a provozovatelům holobytů a ubytoven ukončit výhodný byznys?
Uvidíme, jak situaci změní zákon o podpoře bydlení, až vstoupí v platnost. Jsem rád, že se v té oblasti něco děje a někam se to posouvá. Pořád si ale myslím, že by se mělo víc naslouchat starostům, kteří tu situaci znají z denní praxe.
Před volbami do parlamentu, do kterého za Ústecký kraj kandidoval šéf Pirátů Ivan Bartoš, padl konkrétně od něj následující slib: „Až budeme vládnout, tak se postaráme, aby do Ústeckého kraje tekly peníze….“. Co na to říkáte? Tečou?
Peníze, které kraj získá třeba díky Operačnímu programu Spravedlivá transformace, rozhodně nejsou jejich zásluhou. Mně záleží na tom, aby náš kraj nebyl mezi ostatním regiony v nevýhodě. Naopak si myslím, že by měl mít spíš výhody, aby dohnal ztráty způsobené historickým vývojem a sociologickou situací. A mým přáním je, aby v oblastech, které spravuje kraj, lidé nepoznali rozdíl mezi Ústeckým krajem a tím nejlepším, co je možné. Proto investujeme do nemocnic, máme silnice v dobrém stavu, modernizujeme školy apod.
Současný ministr vnitra Vít Rakušan zase vyjádřil následující nespokojenost: „Zdravotnictví musí řídit odborníci a ne nějací bafuňáři, jako je tomu v Ústeckém kraji“. Chcete to komentovat?
Nemá smysl komentovat zoufalé výkřiky z předvolební kampaně. Já jsem na zdravotnictví v našem kraji právem pyšný. Naše nemocnice se rozhodně nemají za co stydět, patří k nejlepším a nejmodernějším pracovištím v republice.
Přes všechny peripetie, které nás letos čekají, máte, pane hejtmane, pro obyvatele Ústeckého kraje nějakou dobrou zprávu?
Já bych měl spíš takové přání – buďme k sobě trochu milejší a komunikujme spolu. Není přece nutné se s každým na všem shodnout, ale umět druhého aspoň vyslechnout a respektovat, že má jiný pohled na svět než já. Už mnohokrát jsme jako společnost ukázali, že si umíme se vším poradit, překonat těžkosti, spojit se a pomoci, když to za to stojí. Tak na to nezapomínejme ani v těch základních mezilidských vztazích, aby se nikdo nemusel bát říct nahlas svůj názor.
