Alena a Jana byly téměř identická dvojčata. Někdy je nedokázala rozeznat ani vlastní matka. Stejné vlasy, postavy, stejné oči, stejný pohled i výraz obličeje, stejná gesta. Když sestry chtěly, mohly se vydávat jedna za druhou, aniž by si toho kdokoliv všiml. Zcela jiné ale měly povahy. Alena byla mistrná manipulátorka, která už v útlém věku dokázala lidi ve svém okolí přimět k tomu, aby udělali, co chtěla. Jana byla milá dívka s vřelou a přátelskou povahou. Co měly kromě vzhledu společného, byla naprostá závislost jedné na druhé. Už jako miminka plakaly a byly neklidné, když neležely ve své těsné blízkosti. Později si děvčata vytvořila svůj vlastní vnitřní svět jen pro ně dvě. Rozuměly si beze slova, domlouvaly se letmým pohledem. Měly stejná přání, touhy i obavy. Byly jedna duše ve dvou tělech. Když jedna onemocněla, chřadla i druhá. Když byla jedna šťastná, druhá zářila spolu s ní. Vše měly stejné. Jen v jednom se lišily. Navenek byly obě krásné s dokonalými těly. Alena ale na rozdíl od Jany nemohla mít děti. Její ženské orgány nebyly vyvinuté. Když v dospívání dívky zjistily, že Alena nikdy nebude matkou, nijak je to netrápilo. Už dávno si slíbily, že spolu zůstanou až do smrti. Žádní manželé, žádné děti. Kluky a později i muže kolem sebe likvidovaly jako kudlanky. Nalákaly je na svá krásná těla a neméně pohledné tváře. Jana si je omotala kolem prstu, Alena je neúprosně zničila ve chvíli, kdy už o něj sestry nestály. Střídaly se v náručí každého muže, aniž by si všiml, že nemá jen jednu milenku. Likvidovaly zamilované mladíky a muže jednoho po druhým. Vystudovaly vysokou školu, začaly pracovat. Spolu si pořídily moderní velký byt. Zdálo se, že jim všechno vychází. Janě bylo někdy mužů v jejich životě líto. Nedokázala by k nim být tvrdá stejně jako její sestra. Ta si ale vychutnávala právě ty okamžiky, kdy mohla využitého a vysátého milence odkopnout a nahradit novým. Ty chvíle měla vždy nejraději. Když se Jana seznámila s Tomášem, najednou cítila, že je to jiné než dřív. Byl to kluk, který ji zajímal. Ráda s ním trávila čas, ráda s ním mluvila. Alena si hned všimla, že se sestra chová jinak. Přesvědčila ji proto, že první noc s novým mužem stráví ona. Tomáš si stejně jako muži před ním nevšiml žádné změny na vzhledu své partnerky. Jana se mu ale ten den nezdála. Chovala se jinak. Necítil z ní tu vřelost, kterou si na ní zamiloval. Hned druhý den ale byla Jana opět ta, kterou měl rád. Překvapovala ho ale i nadále. Někdy se s ním milovala něžně a poddajně, jindy byla sexuální dračice, která z něj vysávala všechnu sílu. Netušil, že se sestry v jeho ložnici střídají. Po čase chtěla Alena s Tomášem skončit jako se všemi muži před ním. Jana ho ale bránila. Milovala toho kluka, se kterým si mohla povídat o všem. Líbilo se jí, když ji držel za ruku. Přesvědčila sestru, aby si Tomáše nechaly ještě nějakou dobu. Nevěděla, co se s ní děje, ale nechtěla o Tomáše přijít. Pochopila, když zjistila, že čeká dítě. Uvědomila si, že se v poslední době s Tomášem nijak nechránila. Když se dívala na pozitivní těhotenský test, hlavou jí vířily myšlenky. První patřila Aleně. Slíbily si žádné rodiny, žádné děti. Do smrti jen spolu. Alena je její druhé já. Její duše. Bez ní být nemůže. Dítěte a Tomáše se ale nechtěla vzdát. Pak ji napadlo, že by mohli žít všichni spolu. Obě sestry, jedno dítě, jeden muž. Svěřila se Aleně. Ta ale měla o dalším životě jiné představy. Nechtěla, aby mezi ní a sestrou stál někdo další. Nechtěla dítě ani Tomáše. Snažila se Janu přesvědčit, že musí jít na potrat. Zbavit se dítěte. O Tomáše se ona postará. Jana si ale tentokrát postavila hlavu. Neudělá, co chce její sestra. Věřila, že až se dítě narodí, Alena změní názor. Byla si jistá, že Alena nedokáže žít bez ní stejně jako ona bez Aleny. Až se uklidní emoce, bude vše tak, jak si to Jana vysnila. Alena zuřila. Bylo to poprvé, co se jí její sestra postavila na odpor. Vždy dělaly vše společně. Měly stejná přání, stejné cíle. Najednou tu je muž, kterému dává Jana přednost. Ještě by dokázala strpět to dítě, které by s Janou mohly vychovávat spolu. Nedovolí ale sestře, aby se nalepila na toho chlapa. Když bude muset, zbaví se ho za sestřinými zády. Ten večer se Jana necítila dobře. Těhotenství ji unavovalo. Usnula brzy. Alena zavolala Tomášovi a pozvala ho do malého srubu nedaleko města, kde se často scházeli. Vzala víno a drahý rum. Hodně se milovali, Tomáš hodně pil. Hrála s ním hru, ovíjela ho svým uměním manipulovat s lidmi. Nakonec Tomáš na mol opilý a vyčerpaný dlouhým milováním usnul. To byla Alenina chvíle. Pečlivě odstranila vše, co by svědčilo o přítomnosti druhého člověka. Pak otevřela dvířka krbu a vyhodila z něj žhavý uhlík do připravených třísek na zátop. Počkala, až se oheň pomalu rozhořel a přeskočil na koberec a křeslo. Dívala se, jak plameny olizují dřevěný nábytek a blíží se k pohovce, na které hlasitě oddechoval Tomáš. Všude byl hustý dým. Už nemohla dýchat, nemohla dál čekat. Odešla ze srubu. Odjela do bezpečné vzdálenosti, kde ji nikdo nemohl vidět. Dívala se, jak plameny šlehají ke střeše. Sledovala hasiče, které někdo přivolal. Viděla, jak vytáhli bezvládné tělo, ke kterému už nespěchali záchranáři. Byla spokojená. Druhý den přišli policisté. Shořel srub, který měly sestry pronajatý a v plamenech zemřel muž. Jana se zhroutila. Alena vypověděla, že to byl její přítel, který ve srubu někdy přespával. Ten večer tam ale byl sám. Byla se sestrou doma, necítila se dobře. Jana potvrdila její slova. Na sestru se přitom ale dívala pohledem, kterému Alena nerozuměla. Když policie jejich byt opustila, seděla Alena spokojeně v pokoji a myslela na to, jak snadno všechno prošlo. Najednou se mezi dveřmi objevila Jana. V ruce měla pistoli, kterou si dívky opatřily už dávno. Mířila na Alenu. Věděla, že její sestra zabila muže, kterého milovala. Otce jejího dítěte. Bylo to poprvé, kdy cítila, že Alenu nenávidí. Alena se jen usmála. Nemůžeš mě zabít, řekla tiše své sestře. Jsme jedna duše. Jedna bez druhé nemůže žít. Když mě zabiješ, zemřeš spolu se mnou. Nevydržíš beze mě dlouho. Nedokážeš to. Jana se dívala na svou sestru a uvědomila si, že má pravdu. Jedna bez druhé žít nemohou. Pak obrátila pistoli proti sobě.
