Karel Novotný o elektronické evidenci: EET – evidentně extrémní trápení?

Nedávno jsem zaslechl v jedné hospůdce rozhovor dvou lidí, zřejmě provozovatelů restauračního zařízení.

„Máš už pokladnu k EET ?“ „Neee, je to totiž dost EÉÉ“…, mám autentizací kód, certifikační kód a čert ví co ještě a nic…, rada od poskytovatele žádná nebo chtěj tisíce za připojení a to stále slýchávám a čtu, jak je vše jednoduché, není“.

Proč tedy ministerstvo financí zavádí tento systém?

Zavedení EET lze chápat především jako pokus o narovnání konkurenčního prostředí, ve prospěch řádných podnikatelů, proti daňovým podvodníkům.

Může být.

Snahou ministerstva financí v každém státě po celém světě je vybrat více peněz na daních. Ok, nakonec i proto (nejenom proto) je tento úřad zřízen.

Jestli je tento systém jediný možný? No není, jenže ministr financí si tento systém vybral a prosadil.

A jaká je skutečnost zavádění tohoto systému, který začne pro provozovatele restaurací, hotelů platit od 1. prosince? Do ostrého startu EET – elektronické evidence tržeb zbývá jen několik dnů.

Nicméně faktem je skutečnost, že si údaje pro přihlášení do centrálního systému vyzvedlo na finančních úřadem jen více jak 6,5 tisíc podnikatelů z celkových cca 60 tisíc. Do pilotního provozu elektronické evidence tržeb (EET) se podle údajů Finanční správy přihlásilo 6 677 podnikatelů, kteří zaslali 1,2 milionu účtenek. Řada z nich patrně zjistila, že jejich kasy nejsou pro jejich druh podnikání vhodné. Mnozí další přijdou na to, že jejich stávající pokladny nezvládají přechod do EET módu. A budou jistě i ti, co uzavřeli nevýhodné smlouvy s prodejci pokladních systémů.

Ale prodejci pokladních systému unisono tvrdí, že jsou připraveni dodat na trh desítky tisíc zařízení a pomoci.

Je zde ovšem slyšet i silný hlas Hospodářské komory, která navrhuje, aby vláda svým rozhodnutím posunula start elektronické evidence tržeb (EET) prosazené ministrem financí o jeden měsíc na počátek roku 2017. Požadavek zdůvodňuje technickou nepřipraveností státní správy i samotných podnikatelů. Navíc by podle komory vedené Vladimírem Dlouhým mohla evidence tržeb ohrozit plynulý průběh adventu.

Takže jak to vlastně je?

Nebudu se zde pouštět do polemiky, zda příští rok vybere kvůli tomuto systému stát o 4 či 5 miliard Kč na daních více. Ani se nechci pouštět do polemiky, že by v případě většího výběru mohl dostat dle televizní reklamy každý učitel o 4 500,-Kč na mzdě více.

Byť, skutečně upřímně bych to učitelům moc přál.

Když chce ale našinec o něčem psát, či vést polemiku, měl by se podívat, jak taková věc, systém funguje v praxi.

Tak tedy tady je můj osobní zážitek.

Zástupce nejmenované firmy, provozující restaurační zařízení se rozhodl pořídit si pokladní systém k EET, a protože reklama na každém kroku je nepřehlédnutelná, tak si vybral tři mobilní operátory a jejich prodejny v jedné nákupní galerii v jednom velkém, statutárním městě.

Zástupce dané firmy postupně vstoupil do všech tří prodejen a učinil dotaz, zda si může zakoupit pokladnu, tiskárnu a software. A zda by mu to mohl prodejce ukázat, jak tento systém funguje.

U prvního prodejce – mobilního operátora nastala tato situace.

Nejprve zástupce prodejce mobilního operátora konstatoval, že může vytisknout podklady k EET z jejich webu. Odpověď kupujícího zněla, „ mám to u vás na vašem webu načtené. Potřebuju ukázat pokladní systém v praxi“. Odpověď: „no my máme proškoleného jen jednoho člověka na provozovnu a ten chodí jen dopoledne…., tak já vám domluvím schůzku….“ „A pokladní systém tady funkční nemáte k nahlédnutí?“ Načež následovalo omluvné pokrčení ramen s tichým konstatováním, že nemají.

Tak jsme šli k dalšímu mobilnímu operátorovi, tam už kupující byl o fous úspěšnější. Jednak nebylo třeba domlouvat si schůzku s proškoleným pracovníkem, protože dotyčný pracovník mobilního operátora konstatoval, že je systém jejich pokladny jednoduchý a intuitivní. Dokonce kupujícímu ukázal i tablet (pokladnu), kterou ale neuměl spustit. Pokladnu přinesl zástupce mobilního operátora ukázat v obalu s tím, že je obsluha opět jednoduchá a sdělil kupujícímu cenu. S doplněním, že může vytisknout z jejich webu manuál. Opět i zde budoucí kupující konstatoval, že na jejich webových stránkách si vše načetl, ale potřebuje před vlastní koupí, aby mu systém někdo předvedl. Jak prosté a jednoduché…

Jak konstatoval vedle stojící další zákazník, že je to vcelku pochopitelné, že kupující chce předvést, jak pokladna a tiskárna se softwarem funguje, protože to je, jak když si jdete koupit například boty, ty si vyberete, ale vyzkoušet si je nesmíte, protože obouvání je jednoduché a intuitivní…dále bez komentáře.

U třetího operátora už byl kupující úspěšnější, protože narazil na proškolenou pracovnici, která předvedla jak pokladní systém, tak ukázala tiskárnu. Nicméně co bylo nejdůležitější pokladní systém i s tiskárnou měl tento prodejce na prodejně a funkční, na rozdíl od dvou předcházejících prodejců, mobilních operátorů.

Ovšem, příběh ještě nekončí.

Kupující v dobré víře, vše v provozně - restauraci rozbalil, otevřel, zaevidoval se a začal do paměti psát jednotlivé položky zboží. Jaké však bylo rozčarování, když chtěl spustit zkušební přihlášení, testování, tak zjistil, že tisknout účtenky nemůže a že systém nefunguje.

Načež následovala reklamace v místě prodeje, tedy u daného mobilního operátora, v jeho prodejně.

A nastala několika hodinová eskapáda reklamace. Nejprve zástupce prodejce konstatoval, že si musí kupující zavolat na nějaké telefonní číslo jejich proškoleného guru (zde prosím doslovná citace). Kupující, v této věci, nyní tedy provádějící reklamaci konstatoval, že nebude volat žádného guru, ale že zde zakoupil pokladní systém a zde ho tedy i reklamuje. Poté prodávající konstatoval, že mají jenom jednoho proškoleného pracovníka v této věci a musí se u něj objednat. A že to nejde dnes, ale že se má kupující objednat právě na tom telefonním čísle, ale že si může zajet i za tímto proškoleným pracovníkem do jiného města vzdáleného 30 km. Kupující konstatoval trpělivě, že skutečně nikomu volat nebude a že přišel reklamovat vadný výrobek a neví, proč by měl jezdit shánět a domlouvat se s nějakým jejich pracovníkem – „guru“, který je v dané věci proškolen a nedej bože za ním ještě jezdit kamsi.

Tady musím učinit malou vsuvku, protože mi to prostě nedá, opět použiju podobenství s nákupem obuvi. Je to podobné, jako kdybyste reklamovali obuv v dané prodejně, kde jste obuv koupili a prodávající vás poslal za dodavatelem například na druhý konec republiky do výrobního podniku. To v lepším případě, pokud by byl výrobce z ČR. Horší situace by nastala, kdyby byl výrobce kupříkladu z Asie.

Budu ale pokračovat v příběhu dále.

Po několikátém vysvětlení kupujícího, že chce ale opravdu a skutečně reklamovat pokladní systém k EET, který před 14 dny v prodejně zakoupil a nehne se z prodejny, dokud se mu někdo nebude věnovat, kde se vzala, tu se vzala proškolená pracovnice a za pomoci konzultací s „přítelem z centrály“ na telefonu (odborným pracovníkem) nejprve tiskárnu, která měla nefunkční kabel, vyměnili za funkční tiskárnu. A následně alespoň z části zprovoznili pokladnu.

Tady příběh skončím. Protože by následoval popis eskapád s certifikačním kódem a další popis situace, která dle reklam je tak jednoduchá a intuitivní.

Mohu pouze konstatovat – není!

Proč to všechno takto podrobně píšu? I nu – je mnoho věcí popsáno, je mnoho konstatováno, leč jak známo šedivá je teorie a zelený je strom praxe.

Od mnohým zasvěcených jsem slyšel na různých konferencích, jak je systém jednoduchý a intuitivní, přehledný atd. Bohužel, skutečnost je jiná. Ale třeba je tato situace ojedinělá a jiní mají lepší zkušenosti, nevím.

Mohu jen konstatovat na co si dát pozor, pokud si pořizujete EET pokladnu s tiskárnou.

Zjistěte si, co nabízené zařízení umí a neumí a zda to bude vyhovovat vašim potřebám.

Nevybírejte pokladnu pod tlakem. Nastudujte si pečlivě podmínky smlouvy a všechny výhody, které poskytovatel nabízí. Pozor na neznačkový hardware. Raději investujte do ověřeného.

Máte už pokladnu? Tak zkuste otestovat, zda zvládá přechod na EET bez problémů.

Tady příběh skončí, pokladna s tiskárnou stála bratru cca 6 tisíc Kč a k tomu si připočte měsíčně provozovatel restauračního zařízení měsíční náklady na software ve výši 600,-Kč.

A mám ještě jednu věc v této záležitosti na srdci. Nejvíce zákon dopadne na malé firmy nebo malé živnostníky, spolky, tělovýchovné jednoty, kteří provozují hospůdku, kavárničku či cukrárnu v malých obcích. Protože tito drobní podnikatelé mají často tak nízký obrat, omezenou dobu činnosti, že dopady na tyto podnikatele mohly být dle mého názoru ošetřeny v zákoně citlivěji. Vzorů by se určitě našlo v sousedních zemích či kousek dál dost. Nemyslím si, že zrovna tito malí podnikatelé, které tento systém nejvíce postihne, naplní onu státní kasu miliardovými obraty.

Karel Novotný, náměstek ministra průmyslu a obchodu