Po pěti letech otevřela komořanská teplárna své brány veřejnosti. Každý měl příležitost na vlastní oči poznat, kde a jak vzniká teplo, které využívají obyvatelé Mostu a Litvínova. Do provozu teplárny se vypravilo 37 lidí.
Mezi návštěvníky se našli jak malé děti, tak i pamětníci, kteří v teplárně kdysi pracovali. Připomenout si staré časy přišel také nejstarší účastník exkurze, sedmasedmdesátiletý Pavel Vajnar, který téměř dvouhodinovou prohlídku skvěle zvládl. Naopak vůbec poprvé navštívila útroby teplárny nejmladší exkurzantka, Jarmilka Švehlová z Litvínova, která přišla se svou babičkou a šestnáctiletým bratrem Hynkem. „Na exkurzi nás upozornila a přihlásila naše mamka. Líbilo se nám tu, přišlo mi to zajímavé,“ řekl Hynek, který si navíc pochvaloval dárky, které dostal po ukončení prohlídky od mluvčí společnosti Miloslavy Kučerové. Kromě zdroje si tentokrát mohli návštěvníci prohlédnout i nedávno zrekonstruovanou výměníkovou stanici a kolektor v Mostě.
Do komořanské teplárny se vypravilo 37 lidí. Přivítala je mluvčí společnosti Miloslava Kučerová (vlevo), která je předala do odborných rukou svých kolegů Lukáše Faltera a Jaromíra Chodla. Zbývalo jen proškolit z bezpečnosti, nasadit helmy a skupinka mohla vyrazit mezi kotle a turbíny.
Výroba tepla zajímala i malé děti. Nejmladší účastnice exkurze, Jarmila Švehlová, dorazila s babičkou a bratrem. Technické vybavení teplárny ji příliš nezaujalo, ale udělala si jasno, kde se bere teplá voda, která u nich doma teče z kohoutku.
První zastavení vedlo na skládku uhlí, které se spaluje v teplárenských kotlích. V zásobě ho má v současné době teplárna 60 tisíc tun, což při současném provozu stačí zhruba na měsíční výrobu. Ze skládky se uhlí posílá pásovým dopravníkem do zásobníků ke kotlům. Těch má teplárna deset, v současné době jsou v provozu tři, v zimě jede ale až sedm kotlů naráz. Každý kotel spotřebuje denně cca 600 tun uhlí. Od skládky uhlí pokračovala exkurze do úpravny vody. Cestou exkurzanti řešili hádanku, jak vysoký je teplárenský komín. 180 metrů nehádal nikdo.
Další zastávka byla v Demi stanici, kde se upravuje surová voda z Ohře. Ta do teplárny přitéká třicet kilometrů dlouhým průmyslovým vodovodem. Teplárna k výrobě potřebuje páru a k výrobě páry samozřejmě vodu. Hodně vody. Při běžném provozu teplárna spotřebuje 5 až 15 tun vody za hodinu. Po dobu najíždění kotle je spotřeba vody přibližně 100 tun za hodinu. Než se voda dostane do kotle, aby se změnila v páru, musí projít procesem demineralizace, dále se čistí v čiřiči a pískových, anexových a katexových filtrech.
V kotelně bylo pěkně vedro. Tři kotle jely na plný výkon. Každý kotel se zahřívá na 830 °C. Voda se v kotlích mění na páru o teplotě 300 °C, která se dále dohřívá až na 470 °C. Přehřátá pára míří do strojovny, kde pohání turbíny a vyrábí elektřinu. V některých turbínách pak jen jakoby mimochodem ohřívá i vodu do topení a vodovodů v Mostě a Litvínově.
Jen pro silné nátury je výroba aglomerátu. Jedná se vlastně o popílek, který zůstane po spáleném uhlí. Ten se v obrovských nádobách míchá s vodou, aby byl následně využit jako podkladová vrstva pod asfalt ve stavebnictví. Aglomerát z komořanské teplárny například zpevňuje cesty kolem Matyldy, nebo je uložen pod dálnicí z Chomutova do sousedního Německa. Každý den po skončení práce musí do stísněného prostoru nádoby vlézt jeden člověk se sbíječkou a stěny nádoby ručně vyčistit.
Srdce i hlava teplárny je ve velínu. Odtud bdělým okem technici dohlíží, zda je všechno, jak má být. Pára o té správné teplotě putuje do správné turbíny a zchlazená voda se pak vrací tam, kam má.
Strojovna je jako jedna velká hračkárna. Každá turbína má svou lentilkovou barvu a všechny přívody, roury a další zařízení, které k ní patří, je provedeno ve stejné barvě. Skvělý zlepšovák v případě, že je nutné něco opravit. Stačí jen říct, jakou barvu hledat. Turbín je ve strojovně komořanské teplárny sedm. Některé vyrábí pouze elektrickou energii, jiné kromě energie také ohřívají vodu. Do rozvodů do Mostu a Litvínova posílají z teplárny teď v létě vodu o 80 °C, v zimě 130 °C. Vrací se jim šedesátistupňová.
Z nejvyšších pater komořanské teplárny je výhled do krajiny přímo ukázkový. Oči všech se ale stáčely k dopravníku, kterým si teplárna pohodlně přiváží uhlí ze sousední Úpravny uhlí Komořany. Sem míří uhlí vytěžené v místních lomech Československá armáda a Vršany.
