Násilí do vztahů nepatří. S tímto tématem se snaží pracovat terapeutický program Stop násilí Diakonie ČCE – Střediska celostátních programů a služeb. Program nabízí terapie lidem, kteří se dopouštějí násilí. Kromě pražského terapeutického centra jsou nyní terapie dostupné i v Regionálním terapeutickém centru v Mostě.
Program Stop násilí působí v České republice již patnáctým rokem. Terapie, které bezplatně poskytuje, umožňuje klientům porozumět příčinám a spouštěčům agrese a násilného chování a pracovat na jejich změně. Díky terapii se také eliminuje riziko eskalace násilí a jeho opakování v budoucnosti a přenosu násilí z generace na generaci. Terapie jsou určeny lidem starším 16 let.
Od začátku letošního roku mohou terapie využívat i lidé z Mostu a okolí. Terapie probíhají na adrese Lomená 47. Důležité je objednat se předem telefonicky na čísle +420 731 666 439 nebo e-mailem: benesova@most.diakonie.cz. Více informací mohou zájemci najít na webu nasilivevztazich.cz.
Příběhy klientů programu Stop násilí
Marta chce změnit své chování vůči dětem
Marta se do programu Stop násilí přihlásila bez vědomí své rodiny, manžela a čtyř dětí, chtěla mít jistotu, že se o její terapii nikdo nedozví, bála se reakce svého okolí. Z nadějné výtvarné umělkyně se během pěti let stala máma na plný úvazek. Zažívala vyčerpání a zklamání z toho, že se jí nedařilo uhájit alespoň nějaký čas pro sebe a svoji tvorbu. K nejstaršímu synovi do rodiny přišly v rychlém sledu za sebou dvojčata a nejmladší dcera. Dle svých slov nezvládá péči o děti a domácnost tak, jak by si přála, v manželství se cítí jako cizinec, a na jakoukoli tvorbu není vůbec čas. Zmáhá ji pocit naštvanosti, podrážděnost, absence trpělivosti. A také vztek, který se obrací hlavně proti dětem. Martu to moc mrzí. Myslela, že dokáže být dobrou mámou. Jenže teď má spíš pocit, že selhává a kvůli svým nenaplněným ambicím děti trápí.
Přiznává, že na ně hodně křičí, nadává jim, občas s nimi zachází až neurvale, ale nebije je. Někdy se neudrží a něčím v domě hodí nebo něco rozbije. Naposledy ve vzteku mrštila přes celý pokoj miskou s ovocem. Děti na ni vytřeštěně zíraly a pak se rozplakaly. To byla poslední kapka. Sama cítila, že nemá emoce vůbec pod kontrolou a že to chce změnit. Proto se rozhodla pro individuální terapii, do které zatím stále dochází. Mluví o úlevě z toho, že může s někým mluvit otevřeně o svých pocitech i selháních a nedostává se jí odsouzení, ale naopak pochopení. Také se odhodlala manželovi svěřit s tím, že nechodí na lekce jógy, jak původně tvrdila, ale do programu Stop násilí. Byla překvapená, že to vzal dobře. Sice se nesnaží pomáhat doma o moc víc než dříve, ale najal paní na úklid a občasné hlídání dětí. I to je pro Martu velká úleva. Je na sebe pyšná, že si o pomoc dokázala říci a dál na sobě pracuje.
Lukáš se učí být dobrým tátou
Lukáš vyrostl bez táty, s mámou, která trávila většinu času v práci, a navíc zápasila se závislostí na alkoholu. Odmalička se pohyboval mezi vrstevníky na velkém pražském sídlišti a brzy se naučil, že musí být drsný a vyzařovat sílu, aby si na něj nikdo nedovolil. K jeho image neodmyslitelně patřil i alkohol, drogy, a také občasné bitky mezi různými sídlištními skupinami. Nedoučil se, střídavě pracoval jako skladník nebo sháněl různé brigády. Dle svých slov se jen zázrakem nikdy nedostal do vězení, a ne že by nebylo za co. Jenže teď je Lukáš táta, se svojí bývalou partnerkou má pětiletého syna. Toho miluje, záleží mu na něm a chce se o něj starat. S drogami už seknul před lety a posledního půl roku se mu daří udržet si stejnou práci. S partnerkou měl v době, kdy spolu žili a vychovávali malého syna, četné konflikty. Několikrát došlo i na facky. Jednou ho policie vykázala z bytu. Takže teď, když spolu už nejsou, není snadné přesvědčit ji, a také oddělení sociální ochrany dětí, o tom, že je pro syna bezpečným tátou. Lukáš chodí do individuální terapie a po několika konzultacích už pochopil, že být dobrým tátou není jen tak, když sám takového tátu nikdy neměl. Zatím si dokázal přiznat, že ne všechny incidenty, ke kterým došlo mezi ním a jeho bývalou partnerkou, byly banalitou. Zpětně ho moc mrzí, že k nim vůbec došlo, a také že u nich byl syn, který pak vyděšeně plakal. Také si postupně uvědomuje, že ani jeho vzteklé výlevy v práci, kvůli kterým v minulosti několikrát dostal výpověď už ve zkušební době, nejsou v pořádku a dost mu komplikují život. Připouští, že pokud by se mu podařilo zvládat lépe své emoce a chovat se tak i k lidem okolo sebe, získal by tím jak on, tak jeho syn. Lukáš má před sebou ještě spoustu, práce, ale vykročil pravou nohou.
Z důvodu citlivosti příběhů, byla jména klientů změněna.