Proč vlastně knížku Moje dětství na draka číst? Protože je o nás.
Ačkoli její hrdinové prožívají svoje každodenní radosti i starosti v druhé polovině minulého století, v jiném politickém systému, je to publikace o naší současnosti. Odkrývá, že i v rodině, která vznikla ze vzájemné lásky, je někdy velmi těžké si porozumět. Jako bychom hovořili každý na jiné frekvenci.

Nehledě na možnosti moderních technologií se jako rodiče stále potýkáme se základním problémem, kolik prostoru svým dětem ve svém světě vyhradit, jak moc se jim přizpůsobit. Kdy je chránit. Věčně cítíme únavu a existenciální starosti, a tak býváme často na své nejbližší neurvalí a hledáme na nich samé chyby.

Děti zcela jinak vyhodnocují, co je důležité. Zda rozbitá anténa, malé bílé myšky, nebo pionýrský šátek. Do toho se pletou různě hloupá nařízení socialistického režimu…Ustát takovou směsici se zdravým rozumem se zdá téměř nadlidským výkonem.

Přesto i pod hladinou vypjatých situací můžeme číst o naději. Na pochopení. Odpuštění. Na lásku. Hlavní hrdinové mohou mít jakékoli vady, ale podporují se navzájem.

Až zase budete svým dětem vyčítat, co všechno udělaly špatně, jakých odporných přehmatů se dopustily, zhluboka se nadechněte a raději si společně pojďte číst. Třeba se místo hádky zasmějete, protože tatínek věci opravuje a Šárka to dělá po něm, jak celá rodina chodí na houby a nosí domů i „pepřáky“, aby měla sousedka vztek…