Na dětství nevzpomínal rád. Neměl žádné sourozence, táta jezdil kamionem a víc doma nebyl, než byl. Máma prodávala v obchodě, hodně pila, celé večery trávila po hospodách. Domů se vracela ve stavu, kdy jí šel raději z očí. Ve škole mu to moc nešlo. Nebyl hloupý, ale nikdo ho k učení nevedl. Mámě bylo jedno, jaké známky nosí. Pro tátu byl zklamáním. Představoval si silného chlapáka, ale on byl slabý a bázlivý. Často ho kontrolovali sociální pracovníci. Máma nijak neřešila, jak se obléká a jestli dodržuje hygienu. Míval vši, chodil špinavý. Děti se mu smály. Později ho kluci začali šikanovat. To mu vydrželo i na učilišti. To už občas kradl, aby měl alespoň zdání, že svým vrstevníkům stačí. Chtěl mít mobil, značkové oblečení, ale rodiče jeho přání nezajímala. Vyučil se zedníkem na učilišti, kde nikdo neřešil ani prospěch, ani docházku. S čerstvým výučním listem začal pracovat jako pomocný dělník u velké stavební firmy. Za první výplatu si pořídil štěně. Snil o něm už dlouho. O pěkně ostrém bojovém psu, který by ho všude doprovázel a dával mu pocit síly a vážnosti. Představoval si, jak ho bude pes na slovo poslouchat, oddaně milovat. Nejdřív to šlo, štěně bylo přítulné, měl z něj radost. Brzy ale ztratil trpělivost. Štěně nedělalo, co si představoval, že bude dělat. Už ho nebavilo uklízet po něm loužičky. Rozhodl se, že to chce pevnou ruku. Několikrát psa zbil. Pak si uvědomil, že ho to uspokojuje. Pes se ho začal bát. Ze štěněte vyrostl velký ostrý pes, který svůj strach z pána skrýval za agresivitu. Když ho vedl na vodítku, lidé se mu na ulici vyhýbali. Těšilo ho to, najednou měl pocit moci. Rád vodil svého psa bez náhubku, pouštěl ho na volno a sledoval s potěšením, jak před ním lidé ve strachu utíkají. Několikrát se stalo, že se jeho pes pustil do křížku s jinými psy. Nikdy nezasáhl. Počkal, až se jeho pes vyřádí. Zůstávala po nich zraněná vystrašená zvířata, jednou dokonce menšího psa zadávil. Byl spokojený. Přesně takhle si to představoval. Doma psa zavíral do chodby. Když byla máma doma, tak ho nechával přivázaného. Pes byl agresivní i na ni a ona se ho bála. Několikrát mu říkala, že musí pes z domu, ale on se jí jen vysmíval. Táta jezdil už jen občas, s mámou se téměř nebavil. Ten večer byl pes opět přivázaný. On seděl ve svém pokoji, na uších sluchátka, duchem někde jinde. Máma se vrátila z hospody opět opilá. S sebou si přivedla opilého chlapa. Věděl, že má máma občas milence a bylo mu to jedno. Nic z toho, co dělali jeho rodiče, ho nezajímalo. Máma s tím chlapem si ještě otevřeli lahev. Pili, byli hluční. Máma se nahlas smála, výskala. Najednou toho měl dost. Vletěl do pokoje, kde oba opilci řádili a začal na matku křičet. Řekl jí, že je kurva a ožralka. Nechce ji poslouchat, ať si svého šamstra vezme jinam. Nechce slyšet svoji mámu, jak to dělá s jiným chlapem. Že to přehnal, si uvědomil, až když dostal ránu pěstí. Mámin chlap ho ranou poslal k zemi. Ještě několikrát ho praštil a párkrát ho nakopl. Zvedal se mu žaludek bolestí, oči se mu zalily krví. Slyšel mámu, jak se směje. Chlapeček dostal výprask, který si dávno zasloužil. Odplížil se do svého pokoje. Nevěděl, jestli ho víc bolí rány, nebo ponížení. Horší, než ty rány byl výsměch mámy. Nezastala se ho. Nechala ho zmlátit a zkopat a ještě se tomu smála. V rohu pokoje ležel ve svém pelechu jeho pes. Byl stále ještě přivázaný, ale ostražitě se na něj díval, chlupy zježené. Už věděl, co udělá. Jeho nikdo nebude mlátit. Proto si psa pořídil. Ještě chvíli počkal, až si byl jistý, že ti dva vedle se začali opět věnovat jen alkoholu a sobě navzájem. Věděl, že jeho pes nesnáší opilce. Vždy, když se matka vracela opilá domů a pes byl přivázaný, dráždila ho, někdy i bila násadou od koštěte. Stačilo jen psa odvázat, otevřít dveře a zuřivé zvíře pustit do pokoje. Sledoval, jak se velký pes vrhl nejprve na opilou ženu. Zakousl se jí do krku a začal ji rvát. Muž se ji nejprve pokusil bránit jen rukama, pak si vzal na pomoc židli. Tloukl psa a kopal do něj, až ženu pustil. Zvíře se ale nedalo zahnat. Pustilo se do boje s mužem. Díval se, jak matka leží bezvládně na zemi, z velké rány na krku se jí řine krev. Pak se psovi podařilo zakousnout se do krku i muže. Muž řval a rval se se zvířetem. Všude bylo plno krve. V jednom chumlu se odpotáceli muž a pes do kuchyně. Viděl, jak muž popadl nůž a dvakrát psa bodl. Ten ale nepustil. Pak spadl muž na zem. Už neměl sílu bojovat. Nůž zůstal zabodnutý do těla velkého psa. Oba leželi bezvládně na zemi. Ještě chvíli čekal, co bude dál. Pak šel blíž. Pes dodělával, ale skus neuvolnil. Z protrženého hrdla muže se stále řinula krev. Díval se, jak z obou odchází poslední kapky života. Pak tiše odešel z bytu. Šel do hospody, kam chodila jeho máma. Chvíli se bavil s barmanem. Řekl mu, že se mu nechce domů, že je máma určitě zase opilá. Bavil se i s několika jinými lidmi. Když se vrátil domů, byl byt tichý a byl cítit krví. Než zavolal záchranku a policii, ještě zkontroloval, jestli i jeho matka zatím vykrvácela. Policisté a záchranáři v bytě našli dva mrtvé potrhané lidi a zabitého psa. Mladík, který je zavolal, byl v šoku. Nechal svého psa zavřeného v pokoji a šel hledat matku. Ta se mezitím vrátila opilá domů, psa zřejmě pustila. Nechápe, co se muselo stát. Seděl se šálkem horkého čaje u stolu, nechal se uklidňovat a roztřeseným hlasem mluvil s policisty. Zatímco kriminalisté prohlíželi celý byt a vyhodnocovali, co se stalo, přemýšlel. Představoval si své nové štěně, které si pořídí hned, jak se tahle událost uzavře. Napadlo ho, že by si mohl koupit dva, když bude mít teď byt sám pro sebe.
