Otázka pro Renné Matezse, dětského psychologa
Co je důvodem šikany dětí směrem k pedagogům. Jak podobné situace řešit?
Po velmi emotivním a zhusta medializovaném případu z nedávné doby asi nikdo nechce slyšet, že je nutný citlivý přístup nejen k obětem šikany, ale také k agresorům. Přísný trest je samozřejmě na místě, ale je nutné také pátrat po příčinách takového chování a snažit se je odstranit. Děti, které se k šikaně uchylují, mají samy často velmi vážný problém. Nezřídka to bývají děti, které byly na základní škole samy obětí šikany. A tak si prostě řekly, že na střední to bude jiné. Už nebudou ony těmi fackovacími panáky. Chtějí na sebe upozornit, prosadit se v kolektivu vrstevníků. V rodině se jim nedostává patřičné pozornosti a zájmu. S takovými dětmi musí citlivě pracovat výchovní poradci, psychologové. Velmi účinná v případech šikany je prevence. Otevřené přátelské prostředí ve škole. Aby jak děti, tak i učitelé věděli, že mají zastání, mohou o svých problémech mluvit. Vedení školy nesmí byť v jediném případě selhat, jinak začne tento nevhodný jev ve škole bujet. Vhodné jsou diskuze s dětmi. Musí vědět o tom, jaký trest je za šikanu může čekat, jak společensky nepřijatelné je to chování. Kam se obrátit, pokud se se šikanou setkají a jak a s kým ji konkrétně řešit. Je ale také nutné nepropadat hysterii. Šikanou opravdu není možné označit každou „klukovinu“. Děti si jeden den neudělají nic dobrého, druhý den jsou největší kamarádi. Teprve opakované, cílené útoky ať už psychického nebo fyzického charakteru označujeme za šikanu, která může zanechat v dětech i dospělých následky a kterou je nezbytné řešit.
