S Karlem se seznámila, když jí bylo šestnáct let. Byl její první láska. Kluk ze sousední třídy, kterého chtěly všechny holky. Dostala ho ona. Stala se z nich nerozlučná dvojice. Všude chodili spolu. Učitelé si zvykli na to, že ti dva jsou jako jeden a nerozdělovali je. Čtyři roky na střední škole utekly jako krásný sen. Měla lásku, měla hodně přátel. Po maturitě si s partou řekli, že půjdou na stejnou vysokou školu. Nerozloučí se ani dalších pět let. Dostali se všichni. Nastěhovali se s Karlem na stejnou kolej. Těšila se na bláznivé studentské roky. Pak ale zjistila, že je těhotná. Uvědomila si, že je sice krásné čekat Karlovo dítě, ale tím si na několik let zavírá cestu ke studiu. Váhala, zda by raději neměla jít na potrat. Dítě s Karlem mohli mít později. Když ale řekla Karlovi, že čeká dítě, byl tak nadšený a šťastný, že už o potratu dál nepřemýšlela. S Karlem se vzali a přestěhovali do malého bytu. Karel dál studoval, přitom chodil na brigády. Finančně je podporovali její i jeho rodiče. Byly to krušné roky. Bojovala s nedostatkem peněz, s Karlem se vídali jen večer. Malý Karlík byl uplakané věčně nemocné dítě. Vysával z ní veškerou energii. Přesto se snažila být alespoň chvílemi stejně milá a veselá, jako v době, kdy s Karlem neměli žádné starosti. Když zjistila, že je podruhé těhotná, rozbrečela se. Už neměla sílu starat se o další dítě. Karel ji ale přesvědčil, že spolu to zvládnou. Za dva roky půjdou děti do jeslí a do školky, on do práce a ona začne studovat. Vykreslil jí krásnou budoucnost. Až budou děti starší, on převezme starost o ně a ona se bude věnovat jen a jen škole. Věřila mu. Porodila druhého chlapečka a kolotoč starostí o rodinu se roztočil ještě rychleji. Karel se připravoval na státnice, psal diplomovou práci. Doma kolem něj chodila po špičkách, aby ho nerušila. Byl nervózní, když děti brečely. Snažila se proto chodit s dětmi ven nebo k rodičům, když se Karel učil. Krásné chvíle mezi nimi se úplně vytratily. Uvědomovala si, že se na ní dva porody po sobě hodně podepsaly. Postavu už dávno neměla jako ta mladá holka, která po maturitě nadšeně nastupovala na vysokou školu. Byla unavená a večer už neměla sílu, aby se postarala sama o sebe. Na kadeřníka neměla peníze, na líčení myšlenky. Na módní oblečení si také musela nechat zajít chuť, protože každou korunu, kterou měla navíc, musela utratit za oba kluky. Když Karel úspěšně dokončil studium, těšila se, jak se jejich život změní. Karel začne pracovat, budou mít víc peněz, ona se vrátí ke studiu. Další rok jí ale přinesl jen zklamání. Karel si skutečně našel práci, ale zatím o jejím studiu nemohla být ani řeč. Karel se musel zapracovat. Trávil v práci víc času než ve škole. Budoval si postavení. Domů chodil večer, unavený a práci si nosil domů. Jen peněz měli ještě méně než dřív. Karel sice vydělával, ale přestali je podporovat rodiče. Byla podrážděná, unavená, nešťastná. Když večer Karel nalil víno a začal ji líbat, odmítla ho a šla spát. Neměla nejmenší náladu na sex. Chtěla si chvíli odpočinout. Od toho večera chodil Karel domů ještě později. Pak poprvé odjel na víkend pryč. Prý na firemní poradu. Nepodezírala ho z ničeho. Jeho pozdní návraty domů se ale opakovaly stále častěji a víkendové pobyty mimo domov se množily. Staršímu synovi bylo šest let, když si poprvé připustila, že ji Karel podvádí. Uvědomila si, že celou dobu musela být slepá a hluchá. Karel si neustále psal zprávy. Svému vzhledu věnoval větší pozornost. Občas z něj cítila dámský parfém. Jednou, když byl v koupelně, vzala jeho mobil do ruky. Zděšeně četla zprávy pro jinou ženu plné stejně mazlivých slov, které kdysi říkal jí. Sotva se vynořil ze dveří koupelny, udeřila na něj. Křičela, plakala, vyčítala. Karel mlčel. Když se trochu uklidnila, řekl jí, že už dál takhle žít nemůže. Neměli se brát, neměli mít děti. Byl to omyl. Jejich studentská láska dávno skončila. On už ji nemiluje. Řekl jí, ať se na sebe podívá. Co ze sebe udělala. Neatraktivní, neupravenou, tlustou a unavenou ženskou. Není v ní nic z té mladé holky, kterou měl rád. Ano, našel si jinou ženu. Sebevědomou a silnou. Ženu, která o sebe pečuje a záleží jí na tom, aby se mu líbila. Odstěhuje se od ní. Samozřejmě jí bude přispívat na výživu obou kluků a bude se s nimi stýkat. Bude si je brát na víkendy, když nebude mít pracovní povinnosti. Seděla v šoku a zírala na něj. Karel se v klidu oblékl, sbalil si tašky a odešel. Vzala děti a odvedla je ke svým rodičům. Požádala matku, ať oba chlapce pohlídá. Neví, kdy se vrátí, musí si něco důležitého vyřídit. V té chvíli netušila, jestli mluví o hodinách či rocích. Věděla jen, že jí Karel strašně ublížil. Zničil jí život. Ona má teď právo na ten jeho. Vzala si nůž a schovala ho do kabelky. Šla za Karlem do firmy, kde pracoval. Když vešla bez klepání do manželovy kanceláře, byla tam s ním jiná žena. Oba se smáli, ona byla nakloněná těsně nad ním, on měl položenou ruku na jejích bocích. Všimla si, že je žena perfektně nalíčená a učesaná. Karel se napřímil, nepříjemně překvapený. Požádal tu ženu, ať chvíli počká za dveřmi. Tohle bude rychlé. Než odešla, ještě ji pohladil po ruce. Žena se na ni ani nepodívala. Prošla kolem a zavřela za sebou dveře. Karel vstal a přistoupil k ní. Začal mluvit, ona ho ale neposlouchala. Vyndala z kabelky nůž a vrazila mu ho do hrudi. Jednou, podruhé a potřetí. Zůstal ležet na zemi v kaluži krve. Otřela nůž o jeho oblek. Vyšla z kanceláře. Ta žena seděla v křesílku a telefonovala. Nedívala se na ni. Šla přímo k ní. Konečně k ní vzhlédla. Jejich oči se potkaly. Zabořila i jí nůž do břicha. Nechala ji tak. V klidu a pomalu vyšla z firmy. Všimla si, jak sekretářka v panice sáhla po telefonu. Než se dostala z budovy, už slyšela sirény policejního vozu. Napadlo ji, jaký asi za dvojnásobnou vraždu dostane trest a kolik bude klukům, až vyjde z vězení.
