S Pavlem vyrůstali v jedné vesnici na jihu Moravy. Jejich rodiny se spolu přátelily, on ale v Pavlovi kamaráda neviděl. Doma často slýchal, jak je Pavel dobrý v tom či onom a že by si z něj měl brát příklad. Ve škole měl Pavel lepší známky, ve fotbale ho trenér častěji stavěl. Holka, která se mu líbila, začala chodit s Pavlem. Vlastně ho spíš nesnášel. I když spolu trávili hodně času. Na základní škole byli spolu, na gymnázium jezdili také společně do blízkého většího města. Prázdniny trávili na společných rodinných dovolených. Jejich rodiče se navštěvovali a setkávali i během víkendu. Teprve po maturitě se Pavla zbavil. Pavel šel studovat na vysokou školu do Prahy, on zůstal doma. Další studium už nebylo pro něj. Pustil se s dědou do pěstování vinné révy a výroby vína. Úplně ho to pohltilo. Rozšířil dědovy vinice, zaangažoval celou rodinu. Vylepšil starý dědův sklípek. Věnoval vínu každou minutu svého času. Během krátké doby vyráběl své vlastní víno, děda mu už neradil. Jeho víno se vyrovnalo ostatním z okolí. Dokonce bylo i lepší než většina. Ve vínu se našel. Bylo to něco, co chtěl dělat po zbytek života, co uměl a měl rád. Uplynulo dalších pár let a jeho víno si získalo mezi vinaři na Moravě své jméno. Dodával do několika menších vinných sklepů v okolních městech, do jeho sklípku jezdili milovníci dobrého vína ze širokého okolí. Věděl, že na vínu nemůže zbohatnout, ale dařilo se mu uživit sebe i rodinu. Byl spokojený. Pak se do vesnice vrátil Pavel. Dávno ho pustil z hlavy. Jen občas slyšel od rodičů, jak je Pavel ve studiu úspěšný. Že už má titul a pokračuje ve sbírání zkušeností ve Francii. Nezajímal se o něj. Měl svůj svět. Pavel se ale stejně jako on věnoval vínu. Vystudoval školu, která ho naučila obchodovat, věděl, jak vést firmu a co vše obnáší marketing. Na zkušenou jel do Francie k významné světové vinařské společnosti. Zamiloval se do dcery majitele firmy a oženil se s ní. Tchánovi se Pavlova podnikavost, nápady a obchodní zdatnost líbily. Vsadil na něj a půjčil mu peníze, aby mohl investovat do vinařství na Moravě. Pavel se vrátil plný nápadů, které mohl realizovat. Měl na to. Začal kupovat hrozny od vinařů z okolí, postavil nové vinařství, pořádal akce pro stovky lidí. Nechal si vyrobit etikety od předních grafických návrhářů. Jeho víno bylo stejně dobré, možná lepší než to Pavlovo. Peníze a promyšlený marketing ale udělaly své. Pavlovo víno se začalo prodávat. Lidé chtěli víno s příběhem moravského kluka a jeho francouzské lásky. Víno začaly brát restaurace, získalo několik ocenění. Nemohl se s tím smířit. Proč si Pavel nevybral jiný obor. Proč nezůstal ve Francii. Přišel a během krátké chvíle úplně zastínil všechno, co za roky jeho nepřítomnosti dokázal vlastními silami vybudovat. Nikdo nemluvil o ničem jiném, než o Pavlovu vínu. Jeho vinařství zaměstnávalo lidi z vesnice, dávalo jim obživu. Navíc byli Pavel i jeho žena mezi lidmi oblíbení. Žralo ho to. Nenáviděl Pavla za jeho úspěch, který ho provázel od dětství. Všechno, na co on vždy dřel, získával Pavel lehce a jen tak mimochodem. Provozoval dál svůj malý sklípek, vyráběl víno, ale už ho to netěšilo. Svůj úspěch poměřoval Pavlovým. Záviděl mu a žárlil na něj. Chtěl mu uškodit. Dostat ho alespoň jednou na kolena. Pavlova žena trávila většinu času ve Francii, Pavel býval ve svém vinařství často sám. Ve vesnici se povídalo o tom, že má Pavel rád ženy, že své Francouzce není věrný. To byla jeho příležitost. Získá důkaz o Pavlově nevěře, pošle ho jeho ženě. Ta se s ním rozvede, tchán ho přestane podporovat. Pavel přijde o všechno. Byl tím přímo posedlý. Večer nechodil domů, číhal kolem Pavlova domu, čekal, až ho nachytá s milenkou. Ten večer měl konečně štěstí. Pavel si přivezl domů ženu. Sledoval, jak auto zastavilo na příjezdové cestě. Viděl dvě siluety, jak se k sobě naklání a dlouze líbají. Pak Pavel vystoupil z auta, obešel ho a otevřel ženě dveře. Když se žena postavila, dopadlo na ni světlo lampy. V té chvíli se mu zhroutil svět. Poznal svou vlastní manželku. Jel domů, otevřel si lahev vína a přemýšlel o svém životě. Už měl všeho dost. Pavel mu ničil život, vzal mu první lásku, teď i manželku. Vzal mu jeho úspěch. Nenáviděl ho a musí za to zaplatit. Najednou byl klidný. Věděl, co chce udělat a na ničem jiném mu nezáleželo. Druhý den mu Pavel zavolal. Pozval ho do vinařství a choval se k němu přátelsky. Přijel za ním večer, když už ve vinařství nikdo nebyl. Když mu Pavel řekl, že ví, že se mu příliš nedaří a že mu chce pomoct, nechápal, kde se v něm bere ta drzost. Pavel mu nabídl, že od něj bude kupovat hrozny a že ho zaměstná ve vinařství. Vlastně ho jeho nabídka ani neurazila. Jen se usmíval. Nechal se provést po vinařství. Pavel mluvil a mluvil. Šel za ním a poslouchal. Pavlův hlas se změnil v souvislý šum. Když míjeli čerstvě nalahvované víno, vzal jednu lahev do ruky a uhodil Pavla do hlavy. Omráčeného muže dotáhl do skladu, kde stály sudy s vínem. Jeden sud otevřel a omráčeného Pavla strčil do jeho vína. Pak sud zavřel. Byl spokojený. Odešel domů za svou ženou. Zapálil svíčky, otevřel lahev a nalil dvě skleničky. Manželce řekl, že s ní končí. Ví o tom, jak ho podváděla s tím zmetkem. Už s ní nechce nic mít. Smála se. Co prý s tím chce dělat. Pavel je fešák, bohatý a schopný. Nesahá mu ani po kotníky. Pavel jí slíbil, že se o ni postará. Svého muže už nepotřebuje. Pak odešla a práskla za sebou dveřmi. V klidu dopil víno, teprve pak zavolal na policii.
