Homerlive
https://www.homerlive.cz/vzkaz-mrtveho/

Vzkaz mrtvého


Bylo mu třiadvacet let, když otec zemřel při autonehodě. Vracel se pozdě v noci domů za silné bouře a naboural do stromu. V té době už s rodiči nebydlel, ale vrátil se domů, aby byl matce oporou. S tátou neměl nikdy hezký vztah. Nebýval doma, starala se o něj většinou matka. Táta byl buďto v práci, nebo odjížděl sám kamsi na chatu, na kterou jeho nikdy nevzal s sebou a kam nejezdila ani máma. Když byl starší, uvědomil si, že ani mezi rodiči není vřelý vztah. Máma jakoby se táty bála. Po jeho smrti netruchlila. Zdálo se mu, že se jí spíše ulevilo. Večer spolu seděli u skleničky vína, dokonce se usmívala. Plánovala, že by v létě odjela na dovolenou k moři. Neměla dovolenou kolik let. Jen, co se vyřídí dědictví po otci a ona bude moci sáhnout na peníze, které měl na účtu. Nebylo to moc, pracoval v továrně, vydělával tak tak, aby uživil rodinu. Přeci jen ale něco za ty roky, kdy je držel zkrátka, našetřil. Na pohřeb přišel i otcův kamarád. Matka i on ho znali jen povrchně, věděli ale, že s tátou trávil téměř každý víkend. Takový divný člověk. Z pohřbu šel k nim domů. Chtěl si promluvit s jeho matkou. Ta z něj ale měla tak zjevný strach, že se rozhodl, že ho k ní nepustí. Může mluvit jen s ním, anebo jít pryč. Seděli proti sobě, nenabídl mu ani kávu. Čekal, co bude muž chtít. A nestačil se divit. Dozvěděl se, že chata v lesích je sice součástí dědictví a patří teď jemu a jeho matce, ale nikdo z nich tam nesmí jezdit. A chatu mu musí darovat. Tak by si to jeho otec prý přál. Už toho měl dost. Všech tátovo tajností a příkazů ještě ze záhrobí. Chlapa vyhodil. Řekl mu, ať už nikdy nekontaktuje jeho ani jeho matku. Hned druhý den se na chatu vypravil. Zajímalo ho, co může být na staré chatě tak důležitého, že tam ani on, ani jeho matka nesmí. Věděl jen přibližně, kde chata je. Našel ji až po dlouhém hledání. Vedla k ní jen lesní cesta. Dřevěná Chajda ne příliš udržovaná s bytelnými dveřmi a mřížemi na oknech. Bylo by těžké se dovnitř dostat. Z tátových věcí, které dali matce policisté po té nehodě, si ale vzal klíče. Zkoušel jeden po druhém, až jeden zapadl do zámku. Uvnitř chalupy bylo šero. Rozsvítil. Všechno se mu zdálo být tak obyčejné. Starý stůl, dvě křesla, krb. V další místnosti dvě postele. Na stěně lovecká puška. Malá špatně vybavená kuchyň. Nechápal, proč s tímhle dělal táta i jeho kamarád takové tajnosti. Už chtěl odejít, když si všiml poklopu v zemi, který vedl do sklepa pod chatou. Rozsvítil a nahlédl dolů. Nevěřícně se rozhlížel kolem. Pomalu mu docházelo, kam se to dostal. Ve sklepení byla dobře vybavená mučírna. Na tmavých stěnách i podlaze byly ještě tmavší skvrny. Napadlo ho, že je to krev. Sklepení bylo naplněné zápachem. Krev a výkaly. Neuměl si představit, na co otec a jeho přítel potřebovali takové místo. Napadli ho zvrhlé sexuální hrátky nebo natáčení filmů. Rychle vylezl ven, jak se mu udělalo špatně z představy, co vše tam ti dva mohli dělat. Chtěl na vzduch. Chtěl tam odsud pryč. Ještě se rozhodl, že se podívá kolem chaty, než odjede. Za domkem na kraji lesa byla zem jiná. Zkypřená nedávným kopáním. Přemohla ho zvědavost a strašná předtucha. V chatě hned za dveřmi byl krumpáč a lopata. Došel si pro nářadí a začal kopat. Nemusel příliš hluboko. Už po několika kopnutích narazil na tělo. Odhrnul hlínu a zíral na mnoha ranami znetvořené nahé ženské tělo. Co viděl, mu stačilo. V okolí chaty nebyl signál. Musí se dostat někam do civilizace a zavolat policii. Jeho otec byl úchylný sadista a jeho přítel je nejspíš stejný. Rozběhl se ke svému autu. Než stačil nastartovat, někdo otevřel dveře jeho auta. Otcův kamarád ho chytil za krk a vytáhl ho z auta ven. Na hlavu mu mířil pistolí. Opanoval ho strašný strach. Celé tělo mu polil pot. Klekl si na zem, u hlavy pistoli. Prosil, aby ho nechal odjet. Rozplakal se. Nikomu nic neřekne. Chatu mu okamžitě přepíšou a nikdy se sem už nevrátí. Prosil, ať ho nechá jít. Byl přeci přítel jeho otce. Nemůže ho zabít. Kvůli tátovi. Chlap chvíli stál a přemýšlel. Pak ho vzal za krk a zvedl na nohy. Neměl sem nikdy chodit. Nemůže dělat nic jiného. Taková byla dohoda s jeho tátou. Chtěl mít rodinu, ale slíbil, že nikdy nebude jeho rodina zasahovat do jejich společných věcí. To si slíbili už kdysi. A teď se to stalo. Nemůže brát ohled na to, že je jeho syn. Táhl ho za sebou, pistoli stále tiskl k jeho hlavě. Když odemykal chatu, celý se třásl. Ve chvíli, kdy zdvihl poklop mučírny, omdlel. O několik hodin později hodil ten muž poslední lopatu kvalitní lesní půdy na mělký hrob. Sedl do auta toho kluka a rozjel se k městu. Hned zítra se musí zastavit za manželkou svého mrtvého kamaráda, aby jí vyřídil vzkaz mrtvého. Tu chatu musí přepsat na něj.
Post date: 2016-05-13 12:00:47
Post date GMT: 2016-05-13 10:00:47