Vždy byla přesvědčená, že bude bohatá a bude mít snadný život. Nenarodila se proto, aby pracovala. Na střední byla královnou školy. Kluci se mohli přetrhnout, aby si jich všimla. Ona ale dobře znala svoji cenu. Vybrala si vždy toho, který měl mezi ostatními výsadní postavení. Měl nejbohatší rodiče, byl nejúspěšnějším sportovcem nebo jiné nej, na kterém jí záleželo. Když si její spolužáci povídali o tom, co by chtěli jednou dělat, jen se smála. Ona nebude dělat nic. Najde si muže, který se o ni postará. Bude žít v luxusu, protože si to zaslouží. Stejně, jako její máma. Ta se v osmnácti letech vdala za jejího otce, bohatého a o třicet let staršího muže. Nikdy nepracovala. Dítě měla hned po svatbě a žádného dalšího sourozence už jí nedopřála. Vždy se smála, když přišla řeč na děti. Říkala, že už má manželství pojištěné a s žádným dalším dítětem se otravovat nebude. Přijala filozofii své matky. Rozhodla se, že se bude mít v životě stejně dobře jako její máma. Po maturitě nastoupila jako sekretářka do jedné firmy, s jejímž majitelem se otec znal. Mezi mužskou částí zaměstnanců hned vzbudila zájem. Krásná mladá holka, která se dokázala nosit. Ona si ale dávala dobrý pozor, aby si nezadala. Vyhodnocovala, vybírala, pozorovala. Majitel firmy byl už starší muž. Jmenoval se Daniel a měl dospělé děti a manželku, která svého muže podle jejího názoru ani trochu nereprezentovala. Taková starší, tlustá paní. Daniel byl suchar bez špetky šarmu. Nejprve se k ní choval s odstupem šéfa, jako by ji vůbec nevnímal. Ona si ale byla jistá. Tenhle muž je ten pravý pro ni. Už v letech s pořádně tučným kontem. Věřila, že zvládne i jeho rodinu. Trvalo jí půl roku, než si jí začal Daniel více všímat. Byla ale trpělivá. Pak ji vzal s sebou na služební cestu. Bydleli v drahém hotelu v pokojích vedle sebe. Večer po jednání, ze kterého měla dělat zápis, ji pozval na večeři. Mluvili spolu, pili víno, svíčky a tichá hudba se postaraly o atmosféru. Z restaurace ji odvedl do svého pokoje. Moc dobře věděla, co dělat, aby staršímu muži zamotala hlavu. Ráno si byla jistá, že Daniel udělá vše pro to, aby se takové chvíle ještě opakovaly. Prožili spolu nádherný víkend. Daniel byl zamilovaný a ona to dobře hrála. Po návratu domů se scházeli tajně několikrát týdně. Daniel jí nosil drahé dárky, bral ji na večeře, jezdili spolu na výlety. Po několika měsících jí navrhl, aby se přestěhovala ze svého malého bytu v paneláku do většího. Zavedl ji do nádherného bytu, který pro ně pořídil. Řekl jí, že si nechá klíče a bude tam za ní chodit. A samozřejmě bude platit náklady na bydlení. Byla spokojená, všechno se vyvíjelo, jak si představovala. Nazrál čas, aby Daniela ještě přitlačila. Věděla, jak na to. Vysadila antikoncepci, aniž by to svému partnerovi řekla. A čekala. Po dalších třech měsících si byla jistá. Připravila večeři, zapálila svíčky. Daniel přišel později, přinesl jí dárek. Byl rád, že nejdou do společnosti. Poslední dobu se cítil unavený. Ten rychlý a vzrušující život už nebyl pro něj. Byl starý. Líbilo se mu mít vztah s mladou dívkou, ale vyčerpávalo ho to. Přemýšlel o tom, že je čas vztah ukončit. Říkal si, že jí najde jinou práci mimo jeho firmu. Zajistí, aby měla dobrý příjem, ale už se dál stýkat nebudou. Chtěl jí to ten večer říct. Cítila, že je Daniel jiný. Takový víc zamlklý. Zdál se jí smutný. Nejvyšší čas zvednout mu náladu. Zvedla skleničku a připila si s ním. Pak mu řekla, že s ním čeká dítě. Chce, aby se rozvedl a vzal si ji dřív, než na ní bude těhotenství vidět. Daniel zůstal sedět a jen na ni zíral. Tohle nechtěl. Takhle si dnešní večer nepředstavoval. Opatrně se zeptal, jestli by nebylo lepší, kdyby se dítěte zbavila. Je ještě mladá, najde si partnera k sobě vhodného. On žádné dítě už vychovávat nechce. Je starý a unavený. Ani své manželky se nechce vzdát. Jsou spolu už čtyřicet let. Nebude se rozvádět teď, když spolu prožili celý život. Rozplakala se, pak na něj začala křičet. Hádali se dlouho. Padlo mezi nimi hodně zlých slov. Nakonec Daniel prásknul dveřmi a odešel. Druhý den ve firmě dělal, že se nic nestalo. Zavolal ji k sobě do kanceláře. Řekl jí, že se chce rozumně domluvit. Ať si dělá, co chce, on ale dítě vychovávat nechce. Když nikomu neřekne, kdo je otcem dítěte, dá jí peníze. Tolik, aby mohla dítě vychovávat i bez něj. A přepíše na ni byt, který koupil jako hnízdečko lásky. Už neplakala. Začala v duchu počítat. Vezme byt a peníze a pak se zbaví dítěte. Tohle nevyšlo, je ale stále mladá a krásná. Najde jiného muže, který se o ni bude starat. Řekla tedy Danielovi, že jeho nabídku bere. Když jí přidá ještě dalších pět set tisíc korun, odejde z firmy a už nikdy o ní nic neuslyší. Dohodli se, že peníze jí pošle hned, jak mu ukáže důkaz o svém těhotenství. Z firmy odešla ještě ten den. Vlastně byla spokojená. Teď už jí stačilo jen zařídit si potrat a mohla začít jinde znovu. Večer seděla v bytě, který bude už brzy jen její. Daniel slíbil, že ho na ni převede a on své sliby plnil. Prohlížela inzeráty, přemýšlela, koho ze svých známých osloví. Musí si najít nového milence. Alespoň na chvíli musí do nové práce. Když se ozval zvonek u jejích dveří, byla překvapená. O to víc, když na chodbě uviděla stát Danielovu ženu. Starší paní vešla do jejího bytu bez pozvání. Usadila se v pokoji a rozhlédla se kolem sebe. Řekla jí, že se jí Daniel svěřil. Omluvil se. Nakonec se dohodli, že mu odpustí. Nechtějí ale, aby jeho dítě vyrůstalo bez otce. Nedostane žádné peníze naráz. Budou jí platit štědré výživné, ale s dítětem se bude Daniel stýkat. Chtějí se spolu podílet na jeho výchově. Nemohla uvěřit vlastním uším. Co si ta stařena myslí. Takhle hatit její plány. Ona má porodit a zničit si celý život, aby se oni dva cítili dobře. Nenáviděla tu ženskou. V záchvatu zuřivosti popadla kovovou vázu a začala tlouct tu ženskou do hlavy. Když si uvědomila, co dělá, bylo už pozdě. Danielova manželka byla mrtvá. Následující události vnímala jako v mlze. Zatčení, soud, vězení. Porodila ve vězeňské nemocnici. Dítě nechtěla ani vidět. Chlapečka k sobě vzal Daniel. Když se dostala z vězení, bylo malému Danielovi dvanáct let. Svou mámu neznal a ona neměla zájem poznat jeho.
